Arakain - Trash The Trash + Schizofrenie
Thrash konce 80 let mě bavil a Arakain patřil k jedné z předních kapel stylu u nás. První dvě desky vyšly v roce 1998 na dvojCD. A je nutno říct, že jde o klasika stylu, kterou lze poslouchat s jakousi nostalgií. Většina skladeb vznikla ještě před revolucí (takže mají dobře 20 let), a tak se lze usmívat u textů. Arakain nepatřil nikdy k undergroundu, spíše naopak, takže občas musel udělat nějaký ten ústupek. Ale rozhodně nejde o nějakou "angažovanou" tvorbu, takže to neberu nějak tragicky.
Tematicky se texty věnují oslavě metalu, ale i "velkým" tématům ("Šakal", "Amadeus", "311 peruť"). Dojde i na porevoluční odmítnutí předchozího režimu (na "Schizofrenii"), které působí trošku podivně oproti některým starším textům - ale čert to vem.
Hudebně jde o běžný thrash oné doby, s charakteristickým Brichtovým zpěvem, (kdy ještě vytáhl ty výšky), což ale ne každému musí sedět... Slyšíme klasické postupy, hutný, sekaný rify, melodie, sóla, vyhrávky. Nemá cenu pitvat skladbu po skladbě, ale "Šehrezad" nebo "Gilotina" jsou klasika. O dobré produkci svědčí i řazení skladeb, kdy třeba po drsné "311" zazní křehká instrumentálka "Noc". Ale ne všechny skladby jsou natolik zajímavé, třeba takový "Orion" mě moc nezaujal. Jako pozitivní beru to, že chybí klasický ploužák.
Kdybych měl obě desky vzájemně porovnat, tak bych řekl, že "Schizofrenie" (druhá deska) je propracovanější, techničtější, tvrdší, zkrátka lepší, a možná i mírně nedoceněná. Ale i první, "Trash The Trash", má svoje kouzlo. A bez problémů lze nahrávku poslouchat i dnes, nepůsobí vyložene archaicky. Zkrátka jde o dobrou thrashová řažbu - myšleno dobově. A kdyby Arakain později nevyměkl a nedal se jinou cestou, kdo ví...
Arakain nikdy nebyl metalový underground a dosáhl určitých úspěchů, snad proto mu někteří kritici nemohou přijít na jméno. Já osobně todle neřeším, protože první dvě CD jsou zkrátka kvalitní thrash, dobový, měkčí, melodičtější, sice žádný zázrak, ale solidní dílo s dobrým zvukem. Kapela umí hrát, což je taky plus, i když někdo raději schová svoje neumětelství za jakési programové prohlášeni. A Brichta umí zpívat, i když jeho vysoký hlas se každému líbit nemusí.