Mary W. Shelleyová - Frankenstein
Kniha Frankenstein je pro fantastický žánr podobně důležitá jako druhé přelomové dílo, totiž Dracula. Však také obě díla vznikla v literární soutěži o hrůzostrašnější dílo. I forma je podobná, děj se dovídáme formou dopisů, které zasílá polární badatel své sestře. Na dalekém severu se setkává s Viktorem Frankensteinem, který mu líčí svůj životní osud. Děj je sice notoricky známý, ale je natolik zkreslen dalšími, zejména filmovými, adaptacemi, že neuškodí vrátit se ke kořenům a knihu si přečíst.
Viktor Frankenstein, švýcarský student posedlý přírodními vědami, odjíždí do Ingoldstatu na univerzitu. Během svých studií se dotkne základních tajemství hmoty a podaří se mu stvořit umělého tvora, třímetrovou zrůdu, která hned po obživnutí uteče. Toto vše je popsáno na pár stránkách, bez nějakých dalších detailů. Žádné blesky ani démonický smích, žádné it´s alive. Viktor se po svém pokusu zhroutí, skoro dva roky se dává dohromady. Poté se vrací do Ženevy, ovšem za smutných okolností - jeho mladší bratr je nalezen zavražděn. Při cestě zpátky zahlédne Viktor svůj výtvor a je si jist, že právě on zabil jeho bratra. Ale z vraždy je obviněna oblíbená služka, a ta je nakonec i popravena. Viktora sžírá vina, kterou nedokáže zahnat ani krásná švýcarská příroda. Během vycházky do hor se se svým výtvorem setkává, a tvor mu vypráví svůj životní příběh. Jak poznal lidskou zlobu i lásku a žádá jediné - vytvořit družku, tvora jako on, který by s ním sdílel jeho útrapy.
Příběh monstra je sice zajímavý a přináší podnětné úvahy o lidstvu a člověku jako takovém, ale je (v detailech) docela naivní. Nějak si nedovedu představit vyhnaného pařížského měšťana v Alpách, který ráno (opakovaně) najde hromadu dříví před vchodem a nezačne pátrat, kdo je onen tajemný pomocník... A jak je rok dlouhý, tak se nepodívá do kůlny, kde monstrum žije, sleduje, učí se být člověkem a zjišťuje, co sám je... K rodině přijede tajemná Arabka, kterou učí řeč, číst a psát, díky tomu se monstrum také naučí číst a psát, mluvit a získá povědomí o lidské historii. Díky tomu si může přečíst Viktorův deník, který zůstal v kapse kabátu, který sebral v laboratoři před útěkem a tak se dozví, co vlastně je.
Viktor slíbí vytvoření družky, ale příliš se k činu nemá. Cestuje po Anglii a Skotsku, a na jednom zapadlém ostrůvku začíná opakovat svůj čin, začne tvořit družku pro monstrum. Jenže ho napadne, že ti dva v sobě nemusí najít zalíbení, družka není vázaná žádnou přísahou a nebo že by mohli zplodit celý nový, strašný rod. A tak před očima netvora dílo zničí, ten mu přísahá strašnou pomstu, totiž že se setkají o Viktorové svatební noci. O něco později je nalezen Viktorův nejlepší přítel mrtvý, Viktor je obžalován z vraždy, ale později je zproštěn viny. Poté se Viktor vrací domů a začne plánovat svatbu s Alžbětou, dávnou společnicí z mládí, rozhodnut o svatební noci se utkat s monstrem na život a na smrt. Trošku sobecky si myslí, že monstrum chce zabít jej, kdežto každý moderní čtenář jasně tuší, že zavražděna bude Alžběta.
Po její smrti zemře i Viktorův otec žalem a sám Viktor se dostává do blázince. Po pár měsících se mu vrací rozum, a snaží se monstrum najít. To ho vodí po svých stopách a občas mu nechává dokonce vzkaz. Jejich cesta vede až na hluboký sever, kde Viktora těsně před smrtí najde právě lodní kapitán z jehož dopisů se příběh dozvídáme. Viktor cítí, že umírá a zapřísahá kapitána, aby pokračoval v jeho stopách a zabil netvora. Víktor umírá v kajutě, a u něj je monstrum, se kterým se kapitán dává do řeči. Monstrum se vyznává z hrozných výčitek svědomí, považujíc se za otroka pomsty. Lituje svých činů, v příkrém rozporu s tím co dělal ještě před chvílí, vyskakuje z okna lodi na kru a míří na sever, kde hledá smrt.
V knize jde o něco jiného než v následných filmových adaptacích, které jsou zaměřeny spíš na vnější stránku věci. Dílem se prolínají záblesky humanismu a společenské kritiky, najdeme spoustu romantických pasáží, popis přírody, určité humanistické rysy a prvky. Také dojde na niterný popis pocitů a trudných nálad, hrůzných myšlenek apod. Ale připadá mi, že některé kroky a zvraty v ději jsou ryze účelové a vnitřní logika není vždy zachována.
Celá hrůza knihy není ani tak v detailech vzniku monstra, ale v tom, jaké utrpení přinese Viktorovi a jeho rodině. Svým způsobem si (ne)tvor zaslouží mnohem více soucitu a pochopení než právě Viktor nebo i ostatní. Zajímavá je nenávist a zášť Viktora k monstru, pořádně neodůvodněný odpor k tomuto jeho dílu. A za zmínku stojí i to, že veškerá zášť k monstru je dána (alespoň ze začátku) pouze jeho odpudivým zevnějškem. Po pravdě řečeno, vlastní příběh monstra je ta zajímavější část knihy, protože obsahuje úvahy o tom, co je vlastně člověk a také popis jeho vnitřního vývoje, poznávání lidí i uvědomování si sebe sama, tápání o své identitě - to vše jsou velmi silné momenty.