Collegium Musicum - Konvergencie
Collegium Musicum je slavná slovenská kapela, soustředěná kolem Mariana Vargy, známého hráče a virtuóza na klávesové nástroje. Konvergencie je 2CD, které obsahuje několik nahrávek skupiny z let 1970 - 1971. Jednak vlastní LP Konvergence, potom LP Collegium Musicum a hlavně SP "Hommage á J. S. Bach" / "Ulica plná plášťov do dažďa". Právě přes toto SP jsem se ke skupině dostal - a po pravdě řečeno, tvoří pro mě tu zajímavější část tvorby.
Stylově zařazovat skupinu je velmi těžké, ale jako základní pomůcky lze uvézt následující: kapela vzniká začátkem sedmdesátých let, inspiruje se artrockem a jazzrockem, ve své tvorbě používá odkazy na klasickou hudbu a využívá improvizace.
První skladba je (podle názvu) Bachovsky laděná instrumentální, příjemná věc. Zejména díky varhanům (organ - což jsou asi hammondky?), které v kombinaci s rockovou kytarou a basou, tvoří charakteristický a nutno říci, že zajímavý a originální, zvuk skupiny.
Další věc, "If You Want To Fall", je v podobném duchu, pochází z vlastní dílny a nejde o instrumentální skladbu. A právě ten anglický zpěv mi moc nesedí. Ve skladbě dojde i na "improvizované" a sólové části uprostřed skladby, které občas znějí zajímavě, ale celkově mě spíše nudí a otravují. Navíc nepřispívají kompaktnosti nahrávky, způsobují rozpadnutí čtrnáctiminutové skladby, byť je tato stopáž v kontextu nahrávky spíše kratší - 2CD obsahuje totiž pouhých 9 skladeb.
A těmito charakteristikami lze popsat většinu skladeb nahrávky - dlouhé skladby, většinou rozdělené na skladbu, improvizaci nebo sólování a zopakování skladby. Jde sice o zajímavé experimenty i zvukové plochy, ale mě by stačila jenom ta první část.
Další skladbou je "Strange Theme", pomalejší, táhlejší skladba s melancholickou náladou, ze které cítím náladu jazzu nebo blues, nevím přesně, jak to nazvat. Skladbu obzvláštňuje i cembalo a navíc jsem si při jejím poslechu uvědomil instrumentální zručnost muzikantů, kteří umí výborně přecházet z nálady do nálady a ze žánru do žánru. Následuje "Concerto in D" od Josefa Haydna v podání kapely a komorního orchestru, skladba je uvozena laděním orchestru. Jde o svižné dílo, které se dobře poslouchá, je otázka, kolik z toho je od Haydna, kolik od Collegium Musicum, ale předchozí dvě skladby převyšuje o třídu. Snad i díky širšímu zvukovému spektru, kterému rocková rytmika dodává šťávu. První CD končí dvacetiminutovou skladbou "PF1972", kde stojí za zmínku stojí využití dětského sboru, experimentální část mě už začíná otravovat.
Druhé CD začíná volným zpracování baletu Rimského-Korsakova "Suita po tisíc a jednej noci", přesně v duchu kapely. Jde ale o živou nahrávku instrumentální skladby, která je svižná, obsahuje orientální názvuky i kytarové exhibice. Poté následují "Piesne z kolovrátku", což jsou tři písně spojené do většího celku. Skladba si zachovává písňovou strukturu, přičemž jednotlivé části jsou propojeny krátkými sóly nebo mezihrami. Pouze poslední cca 3 minuty začínají být zvukově podivné a předznamenávají kakofonii zvuků v následující "Eufónii". Předposlední skladba CD je "Eufónia" - improvizace a sóla se v předchozích dvou skladbách krotila, takže toto je snad čirá improvizace na hranici poslouchatelnosti. Pouze první tři minuty přinášejí zajímavé hudební téma, zbytek nemusím. A celý komplet končí skladbou ze singlu, "Ulica plná plášťov do dažďa". Tato jediná na tomto CD má pod dvacet, a dokonce i pod deset minut a je to příjemné osvěžení na závěr.
No, CD je to zajímavé, ale osobně bych zkrátil jednotlivé skladby na polovinu, vynechal improvizování a sólování... Také mi připadá mi, že je kapela silnější při interpretaci jiných autorů než u vlastní tvorby.