Jim Čert - Světlu vstříc + Poutník z Transporty
Písničkář, vystupující pod pseudonymem Jim Čert, je svérázná postavička naší hudební scény. Původně dělník z Transporty, který toto prostředí textově využil, doprovází hrou na tahací harmoniku své svérázné texty. V osmdesátých letech měl blízko k undergroundu, někdy po sametové revoluci mizí v Americe, kde zakládá plnohodnotnou rockovou skupinu. Textově se zaobírá třemi hlavními tématy - kromě kritiky režimu, někdy přímou, jindy maskovanou, má texty inspirované Tolkienem a různé jednoduché říkanky a hříčky. Živá nahrávka "Světlu vstříc" obsahuje průřez jeho tvorbou ze začátku devadesátých let, "Poutník z Transporty" obsahuje reprezentativnější výběr z roku 1997. Druhá nahrávka neobsahuje písně s Tolkienovskými texty, které vyšly na samostatném CD, zato obsahuje jako bonus novou skladbu "Den, kdy přišla voda", benefice proti povodním v roce 1997.
Na Jimově tvorbě je zajímavý celkový přístup hospodského barda, netradiční zvuk tahací harmoniky, a kromě svojských textů i práce s hlasem, který působí jako další nástroj. Ale nesmíme zapomínat, že stále jde o "jen" tahací harmoniku a zpěv. Faktem ale je, že i když je každá samostatná píseň malým skvostem, tak poslouchat jeho tvorbu v delším kuse je docela náročné. Jednak harmonika nemusí každému vyhovovat, a hlavně jde (místy) o hudbu značně depresivní. Resp. ten pocit z ní je divoký a zlý, syrový a také beznadějný. I když melodie jsou zajímavé a rychle se zaryjí pod kůži. Ale z celé tvorby je jasně cítit hluboký prožitek, upřímnost a živočišnost. Ale samozřejmě, jde v podstatě o hospodské popěvky.
Hodnotím obě dvě CD zaráz, protože jednak obsahují starší písně, a za druhé se částečně překrývají. Jak jsem již uváděl, "Světlu vstříc" je živý záznam, bez bližšího časového nebo místního zařazení. Odhaduji na nějakou hospodu ještě v undergroundu - na to usuzuji z hluku na pozadí a řevu "Pivo" a "Kořalku. Hned!" mezi písněmi. CD obsahuje 11 skladeb na ploše cca 45 minut.
Na tomto CD je opravdu temná a syrová nahrávka, která vzbuzuje velké dávky různých emocí, které se zaryjí hodně hluboko, ale (bohužel) nejde o žádnou pozitivní energii. I když Tolkienovské skladby mají jinou náladu, mystickou, baladickou, možná i tesknou. Za nejsilnější skladby považuji "Člověk je dutina", tesklivá "Já šel jsem cestou tesklivou" a "Křišťálovou studánku". Ale kromě vážně míněných textů najdeme ve tvorbě i jednoduché říkanky typu "Marihuana" nebo "Havran", zhudebněný text z knížky E.Štorcha.
CD "Mistr z transporty" se dost překrývá s touto live nahrávkou. Neobsahuje "Tolkienovky", zato více těch nevážných popěvků, třeba "Mistr z transporty", "Ručičky nebojte se", "Tulipán" nebo "Proč nemáme kořalku". Přestože je celá nahrávka značně krotší a zvukově uhlazenější než předchozí CD (studio vs. živák je sakra znát), tak základní pocit z tvorby zůstává. Naštěstí lze najít odlehčenější a optimističtější momenty, místy až moc, kdy mám pocit nechtěné karikatury sama sebe.
Zazní přímočará kritika poměrů v Transportě "Řekněte mi lidi", výrazná, a skoro veselá "Až přijde za mnou má smrt" nebo "Chodíme do hospod", typická odrhovačka, s kritickým textem, ale o chlastu. "Já šel jsem cestou tesklivou" a "Člověk je dutina" opět dokazuje svoji sílu, po nich následuje několik veselejších (alespoň textově) - melancholická "Proč nemáme kořalku" (správná otázka:-), "Ručičky, nebojte se". Další skladba v pořadí je místy apokalyptická a místy melancholická "Stydím se za vás". Za zmínku stojí i výrazná "V gumové krabici" a opět skvělý, démonický "Havran". A někdy v této chvíli, u skladby "Vlajka hvězdnatá" mě nahrávka začíná nudit a připadá mi příliš dlouhá, přesto, že následují takové zásadní věci jako "Balada o prasvětlě" a "Křišťálová studánka". Na CD je i několik skladeb z "amerického" období, alespoň mi to tak připadá - třeba "Mexico" a "Ukradenej Truck", se skoro rockovým feelingem, což jsou ale věci, které mě moc neberou.
Kdo to myslí s naší scénou vážně, prostě musí Jimovu tvorbu znát. Názor si pak udělá sám.