O.M.D.B - Vánoční besídka v Kuřeti v hodinkách
Toto CD mě v Levných knihách nalákalo na fotku a jméno Jima Čerta. Přitom OMDB je kapele bubeníka Erno Šedivého, který právě s Čertem založil kapelu Life After Life. A právě díky různým personálním propojením uslyšíte na tomto CD všechny tři zmíněné interprety, byť nejvíc času dostává samozřejmě OMDB.
OMDB je zkratka od Over My Dead Body - Jen přes mou mrtvolu, jak se dozvíme v intru, což je telefonický rozhovor s E.Šedivým, kde mimojiné zve na koncert. Podle mě je takové intro po nějaké době zbytečné a zastaralé. Na druhou stranu, jak již název napovídá, jde o koncertní nahrávku akustického vystoupení, takže pozvánka na koncert má svoji logiku.
První věc po intru je jediná studiová nahrávka, převzatá věc You shock me, na jejíž živou podobu také dojde. A hned ze začátku je jasné zaměření kapely - tradiční blues. Samozřejmě výborně zahrané, ale blues prostě není prostě hudba pro mě, jednotlivé skladby jsou táhlé a unylé a moc mě nebaví. Ani zpěvákův hlas mi moc nesedl, (koho tam tahají za ocas?), i když do té muziky patří. Věci, které mají odpich, nebo jsou spíše rock'n'rollovější, jsou už zajímavější, třeba čtvrtá Sing Sing The Blues, kde se mi líbí i klávesové party. OMDB má na CD devět skladeb, z toho pouze tři pocházejí z vlastní autorské dílny, zbytek jsou tradicionály nebo převzaté věci.
Jim, svérázný písničkář s akordeonem, vystupuje někdy v půlce CD. Jeho projev je jako pěst na oko vůči předchozímu blues, hlavně tedy zvukem, přístup je možná podobný. Jim začíná, pro mě neznámou, Ekologickou písní, pokračuje rovněž neznámým, skoro horrorovým Chlapem bez tváře, potom teskná Balada o prasvětle a své sólové vystoupení zakončí Zeleným tulipánem, přičemž poslední dvě věci jsou na bookletu CD prohozeny. Jim se dopracoval k trošku jinému pojetí a zvuku, hlavně u těch mě neznámých, ale jinak jde o jeho klasiku a standard.
Life After Life (Jimova a Ernova americká kapela) se prezentují písněmi Marijuana a Mexico, které jsou známé i ze sólové Jimovy tvorby. Jde o instrumentálně bohatší skladby, kde Jimovu harmoniku doplňuje rocková kaple. Bohužel je nahrávka zvukově nevyvážená, harmonika je málo slyšet a bicí mají divný zvuk, ale postupně se to lepší, Mexico je už celkem OK. Ale chápu, že je to živá verze, živelná a nejde jen o křišťálový zvuk. Mexico se mi líbí mnohem víc než v čistě pojetí Jima, kde ten rockový feeling prostě chybí.
Poté následuje čtveřice skladeb opět v podání O.M.D.B. A hned první z nich, Too much love is bad thing, se mi líbí více, než všechny předchozí dohromady, je to sice melancholická a sentimentální věc, ale zní zajímavě, zpěv, byť umečený, je mi taky bližší. A harmonika, nebo co to je, dodává skladbě zvláštní náboj. Od další skladby jsem čekal podle názvu španělské rytmy, ale bohužel. Ale i tato věc je pro mě stravitelnější než ty z první části CD. U konce písně se ale zpěvák místy vrací k mé neoblíbené podobě hlasu. Další tradicionál je sice melancholické blues, ale v podobě, kterou ještě snáším, zejména díky normálnímu zpěvu a atmosféře. Ale na můj vkus je skladba zbytečně dlouhá.
No za 50 Kč je to celkem zajímavá porce hudby - celých 74 minut. Byť blues nemusím, Jima si raději poslechnu z jiných nahrávek a Life After Life beru jen jako doplněk a propojku mezi Jimem a OMDB. A také je potřeba při hodnocení brát v úvahu, že jde o akustickou nahrávku vánoční besídky. A i přes mé výhrady z nahrávy dýchne určitá pohodová atmosféra, a některé skladby mě i zaujalu - třeba 4, 13 a 15, obecně druhá půlka nahrávky.
PS: Nejsem proti blues, třeba Homerovo blues ze Simpsonů se mi líbilo: Mamka vzala baterky//to je tutový//mamka vzala baterky//byly tužkový...