DG 307 - Kniha psaná chaosem
Abych řekl pravdu, tak skupinu DG307 mám ze všech těch kapel kolem PPU nejraději a jejich hudba je pro mě možná zajímavější než u samotných plastiků. Nevím, čím to, snad polistopadovou tvorbou, kdy kapela tvoří svoji hudbu jako normální hudební kapela, není kolem ní žádné mediální haló, žádný zbytečný rozruch a zabývá se skutečně jen hudbou.
Jejich hudba působí vždy jako pohlazení po duši, jako jakási "oáza klidu", i když kapele nejde o pohodové, odpočinkové písničky. Naopak, jde o umělecky pojaté plochy se specifickým přístupem, inspirované undergroundovými kapelami, moderní vážnou hudbou. Není to prostě rock, nejde o písně k tanci, ale k soustředěnému poslechu, který člověka vytrhne ze všedního života.
Na CD "Kniha psaná chaosem" z roku 1996 zazní dvanáct skladeb (52 minut) temné, melancholické, depresivní hudby. Kromě rockových nástrojů dostane prostor i arabský buben, housle (Pavel Cigánek) a cello (Tomáš Schilla), dojde i na klávesy a industriální plech leadera kapely, zpěváka a básníka Pavla Z. (Zajíčka). Hudba, produkovaná skupinou je někdy nervní, skoro industriální, jindy zazní teskné melodie, vše ale v rámci stylu a možnosti použitých nástrojů. Skladby jsou pomalé, teskné a smyčce jim dávají tesknou, melancholickou atmosféru. Zajíček jednou deklamuje, jindy teskně šeptá, jako vyložený zpěvák se nikde neobjevuje. Celé CD je celkem obtížné a nepřístupné k poslechu, ale slibuje hluboký prožitek. Jde o hudbu, která rozhodně není pro každého, ale přesto má svoje kouzlo a nežije z žádných legend ani snobismu. Texty jsou plné silných básnických obrazů se svéráznou poetikou, DG307 je jedna z mála kapel, kde texty beru jinak než výplň.
První, titulní skladba má typický Zajíčkův text, jaký je na každé desce, složený z opakování začátku věty a proměnlivého zbytku - je to ... Nikdy nevím, jestli je to jednoduchá hříčka, nebo umění tak vysoké, že mu normální člověk nerozumí. Typickou ukázkou zvuku DG307 je třeba třetí skladba "Křídlo anděla" právě s tesknými melodiemi a výrazným bubnem. Následující skladba je uvedena zvláštními zvuky a představuje experimentálnější, skoro industriální tvář kapely. Mezi těmito dvěma polohami, aniž bych chtěl vybrané písně označit za nějak vybočující nebo extrémní, se pohybuje celá nahrávka. Podobně experimentální, je i pátá "kamenný sochy" Další výrazná (melodicky i rytmicky) skladba je "Boticelliho anděl", v následující, teskné a temné "ono se to k tobě blíží" dojde i na zpěvačku, ale je to spíš aaa na pozadí, podobně i v poslední skladbě "Hazardní hráči". Za rockovější by se dala označit až "Tam za tím obzorem" hlavně díky kytaře, ovšem opět nejde o nijak razantní krok jiným směrem. Ale každopádně jde o přímočařejší a rockově hutnější skladbu. V následující skladbě "růžová mlha" se vracíme k tesknému zvuku smyčců a exotických bubnů - ale žádné perkuse nečekejte.
Celkově jde o jakési melancholické, minimalistické plochy, kde se střetává nervní underground a teskné, smyčcové melodie. Tyto dvě polohy se celkem pravidelně střídají a těžko říci, která je zajímavější. Obě se spíše doplňují, ale ty smyčcové melodie jsou takové - přístupnější. Z nahrávky a z celé tvorby je také cítit určité uklidnění a vyzrání dřívějších experimentátorů industriálních, kakofonických a aleatorních skladeb. Jako určitou paralelu bych připomněl třeba Silence is Sexy od Einsturzende Neubauten, v porovnání s Kollaps.
- A bude hůř
- Aktual - Atentát na kulturu
- DG 307 - Historie Hysterie
- DG307 - Nosferatu
- DG 307 - Siluety
- DG 307 - Šepoty a výkřiky
- DG 307 - Uměle ochuceno
- Domácí kapela - Jedné noci snil
- Fiction
- Knoflíkáři
- Mejla Hlavsa - Než je dnes člověku 50 - Poslední dekáda
- MCH Band - 1982-1989
- Půlnoc - City of Hysteria
- Půlnoc - Kniha noci (1988-1989)
- Půlnoc Live In New York
- Půlnoc - Půlnoc
- The Plastic People Of The Universe & Agon Orchestra - Pašijové hry
- The Plastic People Of The Universe - VIII - Kolejnice duní
- The Plastic People Of The Universe - V - Pašijové hry velikonoční