DG 307 - Siluety
Siluety je deska z roku 1998 a obsahuje jedenáct skladeb na ploše 45 minut. Jde o typickou nahrávku kapely, o svém vztahu k DG jsem se trochu více rozepsal v recenzi na "Knihu psanou chaosem", proti které lze "Siluety" považovat za přístupnější nahrávku. Celé CD se žánrově pohybuje v undergroundových vodách, tak jak ostatní desky DG, deska je ale kytarovější. Kytary i ostatní nástroje zní místy hodně zajímavě, díky tomu má celkový sound svoje kouzlo a atmosféru, místy až rockovou.
První věc je v "rytmu" tanga, kde brnkání kytar podbarvuje Zajíčkovo "vyprávění" a typický temný zvuk. Druhá věc, titulní "siluety letících ptáků" obsahuje táhlé pazvuky a náznaky teskných smyčců, má charakter spíše akustického intra nebo uměleckého podbarvení recitace, kterou doplňuje zpěvačka recitací anglické verze textu. Dojde i na kytarová sóla a celkový dojem je i psychedelický a avantgardní. Následující "a co?" je rockově přímočará, poklidná skladba s tesknými smyčci a kytarovými sóly, obsahuje typickou Zajíčkovu podobu hlasu i textu. Následující skladba je v podobném duchu, byť má perkusní začátek a výrazněji tepající basu. Celkový zvuk zřejmě doplňuje i harmonium, byť ne tak výrazně jako v některých dalších skladbách. Pátý "valčík" patří k těm silnějším věcem, snad díky výrazné melodii i funkčnímu střídání Zajíčkovy recitace a zpěvaččina podbarvení, a spíš bych podobnou skladbu čekal od Půlnoci než od DG. Ostřeji rockově, kytarověji, ale i experimentálně vyzní následující "7 perel".
Kytarové brnkání přecházející ve známou melodii - následuje asi tisíc padesátá verze kultovního "Tygra" od Williama Blake. U zpěvu anglického textu se střídá jak Zajoch tak zpěvačka, ale přesto jsem slyšel i lepší verze. Až po několikerém poslechu jsem pochopil, co mi nesedí - Zajíček se snaží zpívat, což mu nejde, markantní je to u refrénu, kde se potkává se zpěvačkou - nejde jim to ani jednomu. Tedy možná je to záměr, ale zní to divně. Následuje devítiminutová skladba "rozlitý vody nelze sesbírat", která odkazuje na experimentálnější podobu předchozí desky. Člověka si u této skladby vzpomene i na varhanní gotické plochy od Nico, koneckonců, Zajíček hraje na harmonium. Vše je dlouhé, táhlé, doplněno kovovými zvuky a tichou deklamací textu. Skladba je hodně odlišná od zbytku, snad s výjimkou zmíněné druhé skladby.
Následuje opět spíše rockovější "popeleční středa" se zajímavou kytarou, předposlední věc je pro změnu teskná a smyčcová, ústřední slogan "zabil Kain Ábela nebo Ábel Kaina" zní naléhavě, hlavně v kontrastu s kurvou babylónskou. Zde stojí za to podotknout, že si Zajíček v textech servítky nebere, ale přes kurvy a kundy texty vůbec nepůsobí vulgárně. Smyčce ve skladbě začnou být nervní, stejně tak i doprovod, skladba pěkně graduje, ale má jen tři minuty, což mi připadá málo, protože potenciál skladby je větší. Hutným, skoro metalovým rifem s apokalyptickou atmosférou, tak začíná poslední "ukolébavka". Atmosféra graduje i díky doprovodu bicích a zvláštně, odtažitě pojaté deklamace textu.
Toto CD je hodně variabilní, setkává se zde několik přístupů a podob kapely, což je podle mě jen dobře, byť to občas působí stylově rozháraně.
- A bude hůř
- Aktual - Atentát na kulturu
- DG 307 - Historie Hysterie
- DG 307 - Kniha psaná chaosem
- DG307 - Nosferatu
- DG 307 - Šepoty a výkřiky
- DG 307 - Uměle ochuceno
- Fiction
- Knoflíkáři
- Mejla Hlavsa - Než je dnes člověku 50 - Poslední dekáda
- MCH Band - 1982-1989
- Půlnoc Live In New York
- The Plastic People Of The Universe & Agon Orchestra - Pašijové hry
- The Plastic People Of The Universe - VIII - Kolejnice duní
- The Plastic People Of The Universe - V - Pašijové hry velikonoční