images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Hudba 85

mamabubo mejla kumandzas pospisil hogofogo babalet dybbuk fpb ujd garaz hudbapraha ozw nahoruposchodistidoluband stp michaelsuncle krasnenovestroje precedens

Hudba 85 je hudební dokument o české, převážně pražské, alternativně rockové scéně z roku 1985. O existenci tohoto, samozřejmě neoficiálního, dokumentu jsem věděl dlouho, a to (asi) z výborné Chadimovy knihy Alternativa, ale nikdy jsem nedoufal, že se mi poštěstí jej vidět. Ale díky Levným knihám se mi tento "sen" splnil, byť mě, vzhledem k mému hudebnímu zaměření, výběr kapel trochu zklamal. Čekal jsem více undergroundové nebo alternativní kapely, hodně kapel se pohybuje spíše v kategorii "běžný rock" - zachyceny jsou totiž kapely (v uvedeném pořadí): Hogo Fogo, Babalet, Dybbuk, FPB, Mama Buba, Garáž, Hudba Praha, OZW, Nahoru po schodišti dolů band, STP, Krásné nové stroje a Precedens. Osobně mě zajímaly hlavně kapely typu FPB (předchůdce Už Jsme Doma) nebo Garáž, ale při sledování jsem objevil pár zajímavých kapel, a vlastně jsem se ani chvíli nenudil. DVD obsahuje 34 písniček od dvanácti kapel, a to vše má dvě hodiny, bonusy nepočítaje. Obal DVD evokuje videokazetu a vnitřní booklet obsahuje průvodní slovo.

Základní premisa dokumentu je, že amatérští filmaři točí amatérské kapely, aby nám po nich aspoň něco zbylo. Nahrávka tak zachycuje atmosféru klubů, zkušeben i soukromých večírků v bytech, ale dojde i na záběry tehdejší Prahy, což má také nezanedbatelnou dokumentární hodnotu. Některé ze zachycených kapel zanikly, aniž zanechali oficiální nahrávku, jiné hrají dodnes, ze zachycených známých osobností stojí za zmínku třeba Míra Wanek, Tony Ducháček, Ivo Pospíšil, nejhvězdnější je pak Bára Basiková. Převážně jde o "novovlné kapely", vzniklé po roce 1980, které se od alternativních kapel předchozí éry více méně distancovali. K inspiračním zdrojům patřil i punk, ale ryze punková kapela, s výjimkou FPB, zachycena není. Lze jen litovat, že podobným způsobem nebyla zmapovaná i tehdy silná brněnská alternativní scéna. Natáčení samotné probíhalo na zbytky filmu, a tak jsou některé záznamy barevné, jiné černobílé, přičemž použití materiálu má svoji logiku. Barevně jsou zachyceny koncertní záznamy, černobílý materiál byl použit pro dokumentární a hrané záznamy klipového charakteru. Za pozornost stojí i to, že většina kapel vystupovala na jednom festivalu, což si dnes lze představit jen stěží - větší žánrová tolerance byla dána tehdejší dobou, kdy žádná z kapel nevěděla dne ani hodiny, kdy a proč bude zakázána.

Jako první je uvedena minimalistická kapela Hogo Fogo, která měla svůj minimalismus propracován i v teoretické rovině, k dispozici je černobílý záznam ze zkušebny. Následuje barevný koncertní záznam tří skladeb pohodového, tanečního, ale i razantního reggae od Babaletu, přičemž dvě písničky mají vizuálně charakter klipu. Na perkuse hraje Petr Kumandžas, později známý díky crossoverovým Jolly Joker and The Plastic Beatles of The Universe. Následuje první česká dívčí rocková kapela, totiž Dybbuk (později Zuby Nehty a Panika), což je zlý duch židovské mytologie. Hned úvodní "Ale čert to vem" je jeden z největších hitů, ale zachycená verze je proti pozdější podobě krotší, a zpěvačka je buď jiná, nebo ještě nevyzpívaná. K písničce vidíme černobílé záběry z šatny a přípravy na vystoupení, poté následuje koncertní barevný záznam dvou skladeb, které jsou již živější a ostřejší. Jednu zpívá klavíristka, což je hodně zajímavý moment, druhou zpívá bubenice. Jde o syrové, předpunkové skladby, někdy se mluví i o "uličnickém" bigbeatu. Následují čtyři krátké punkové šlehy od teplických FPB, kteří se pohybovali mezi punkem a Residents, ale zde ještě výrazně převažuje punk, hudebně a zejména zpěvem připomínají místy další punkovou legendu, totiž jihlavské HNF. Na záběrech můžeme vidět jedny z prvních punkáčů v ČR.

Poté dostane prostor Mama Bubo, pohybující se někde mezi synthpopem a EBM s industriální inspirací, vizuálně těží z prostředí rozestavěných pražských panelákových sídlišť. Vidíme dvojicí klipů, přičemž trumpetista na mostě nad dálnicí je vizuálně hodně zajímavý - tento záběr bych si dovedl představit i jako fotku. Poté dostane prostor Garáž, pohodová rocková záležitost, která je zachycena ve svém "latinsko-americkém" období s výraznou dechovou sekcí. Do kapely si chodil odpočinout Mejla od Plastiků, když chtěl normálně hrát, vidíme ho v klipu, jak posílá po výčepu pivo zpěvákovi Tonymu Ducháčkovi, který se svou ledabylou pózou stal sexuálním symbolem. A později alkoholikem, pamatuji si pár unavených koncertů, kdy byl rád, že sedí, ale to k rock'n'rollu patří... Poslední výraznou postavou Garáže je kytarista Ivo Pospíšil. Zazní "Medow" s klipem z baru, mě neznámá "Truman Capote", hraná v baru z předchozího klipu - klipy na sebe dějově navazují. Kromě dechové sekce stojí za pozornost i dvoje bicí, které přidávají na taneční, až karnevalové atmosféře, zejména v poslední "Sedni mi na klín".

DVD je vtipně rozděleno přestávkou na dvě části, první po přestávce vystupuje Hudba Praha (předtím Jasná Páka), která v současnosti odehrála svůj asi dvacátý poslední konceret. Ale vraťme se k začátkům, kdy se kapela prezentuje melodickou novovlnou hudbou plnou melancholie, smutku ale i folk rocku. Zazní věci známé dodnes, konkrétně "Je divnej", "Brejle" a "Uleť". Opět sledujeme mix koncertního záznamu a dokumentárních, až klipových záběrů. Sestavu tvoří i tři zpěvačky, přičemž ta prostředí je fakt zajímavá, škoda jen, že nejsou všecny tři stejně (barevně) oblečeny, stačilo jedno žlutý tričko. I když móda osmdesátých let občas budí minimálně úsměv. V doprovodných záběrech můžeme vidět i Karlův most, který jsem málem nepoznal, protože je absolutně bez stánkařů.

Po dvojici rockově příjemných kapel následuje OZW, našláplý rock s punkovým výrazem zpěvu. Koncerty kapely měli vždy formu happeningu, a začátek s bruskou a maskami je skvělý. Jinak mě kapela zaujala pouze absurdními texty. Nahoru Po Schodišti Dolů Band, recesistický houpavý rock'n'roll s tahací harmonikou, kdy koncertní vystoupení doplňuje celkem vtipný klip "Pytlíky ČSA". STP, soubor tradičního popu, prezentují temný, kytarový rock, mezi jejich inspiraci patří kapley jako Joy Division a Cure. Nijak zvlášť mě nezaujali, jejich vystoupení zapadá do koncepce celého dokumentu. Za zmínku stojí novoromantická vizáž členů a to, že jedním ze tří členů byl Stanko, který později založil coreové Michael's Uncle.

O kapele Krásné nové stroje se říkalo, že je to dechovka, která potkala jazz. Klasické rockové složení doplňuje dechová sekce a dva (tři?) zpěváci a šílení tanečníci, podivně navlečení. Energickou a svižnou hudbu ve stylu latinsko-amerického dechového tanečního orchestru provází energicky a expresivně podaný zpěv. V industriálním, na svou dobu lehce erotickém, klipu probíhá boj v hlíně v hrnčířské dílně podivný souboj. Poslední kapela na dokumentu jsou Precedens, proslavení zejména díky Báře Basikové, kapelu ale založila další významná alternativní osobnost, totiž Jan Sahara Hedl, dříve také kultovní Duševní Hrob. Hudebně se pohybujeme v novoromantických klávesových vodách, dojde i na experimentální plochy, kapela se později snažila parodovat pop music a video kulturu, ke které se ale blížili. Při sledování člověka napadají věci jako kabaret a melancholie, dokonce jsem si vzpomněl na německou Lacrimosu. Kapalu hodně táhne Bára Basiková svým éterický vokálem, přičemž kapela stojí hodně na vizuálních podobě klipů, kde je Bára pokaždé v jiném, a ne tuctovém, oblečení. V prvním klipu má vizáž někde mezi barovou zpěvačkou a dekadentní šansoniérkou, celá kapela se stylizuje do podobné podoby. Druhá skladba "Nemám se čemu smát" je již opravdu dekadentní, možná až gotická, a dokonce i mě zněl text povědomě. Poslední věc je už tradičnější, tedy popovější i když má jít o parodii...

Dokument si můžeme pustit v celku, nebo po kapitolách, co kapitola, to kapela. Dále jsou ke každé skupině k dispozici krátké informace včetně fotografií a diskografie v osmdesátých letech, což oceňuji, ale kdyby to bylo formou multimediální přílohy, bylo by to lepší - co si člověk nevymyslí, místo aby byl rád. :-)

Jako bonus je zařazen rozhovor s trojicí filmařů z toku 1996, kteří do repertoáru a provedení kapelám nijak nezasahovali ani je neovlivňovali, pouze se díky filmařům seznámil Babalet s černochem z Etiopie, což pak kapelu nakoplo tím správným směrem. Dozvíme se, že realizace trvala rok a půl, že "Zub" Vlček, který uváděl jednotlivé skupiny, zapomněl svoje pečlivě připravené poznámky doma a tak má ke každé kapele jednu, dvě věty, nebo to, že jediný, kdo si stěžoval, byl Ivo Pospíšil kvůli použití koncertní nahrávky.

Když to shrnu, tak jde o jeden ze stěžejních hudebních dokumentů osmdesátých let, který je syrový, nevyumělkovaný, nehraný a upřímný. Dnes se lze smát určité naivitě, ale ta doba byla prostě taková. A díky tomu, že nebyly takové možnosti (kopírování), tak se hudebníci snažili být originální, museli vymýšlet a nebyli svázaní tím, že to se dělá tak nebo onak. Hodně zajímavé jsou dokumentární (klipové) záběry, které mají v sobě přirozenost, ale i mizérii doby. Zejména video složka mě bavila víc, než naprostá většina ostatních videí a hudebních dokumentů, které jsem kdy viděl. A to s výjimkou Garáže zaznamenané kapely prakticky neposlouchám, byť vlivu kapel typu Hudba Praha prakticky nelze uniknout. Shlédnutí doporučuji všem, kdo se o českou scénu osmdesátých let aspoň trochu zajímají.

22.10.2007
mamabubo mejla kumandzas pospisil hogofogo babalet dybbuk fpb ujd garaz hudbapraha ozw nahoruposchodistidoluband stp michaelsuncle krasnenovestroje precedens
Související články:
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 1 - zobrazeno v: 19.03.2024 - 06:14:48
Verunka (23.10.2007 - 10:21:11):
Tohle DVD bych chtěla vidět taky!
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.