Aktual - Atentát na kulturu
Když se člověk probírá historií kapel jako jsou plastici a dégéčka, narazí na to, že mezi jejich inspirační zdroje patřila i kapela "Aktual" Milana Knižáka, která byla založena už v roce 1967. CD "Atentát na kulturu" z produkce již zkrachovalého vydavatelství Anne Records, které se tedy dá levně koupit v Blackpointu, zachycuje jeden z nejdůležitějších živých záznamů z roku 1971 a bonusové záznamy ze zkušebny. CD obsahuje průvodní slovo i dobové fotografie a jde tak o důstojné "archivní" vydání.
Po poslechu raných DG i Plastiků jsem k tomuto CD přistupoval opatrně a nečekal snadno přístupný a poslouchatelný materiál, koneckonců Aktual měl být z trojice těchto kapel zdaleka nejradikálnější. A musím rovnou říci, že mě Aktual pozitivně překvapil, ze skladeb jsou cítit šedesátá léta, hudební linka, založená na dechových nástrojích, je členitější a přístupnější než u DG. Ta relativní přístupnost je možná dána i tím, že několik členů, včetně Knižáka, strávilo nějakou dobu v USA (1968-1970). Nevím, zda proběhlo v USA nějaké vystoupení, každopádně tam vzniklo pár textů a kapela byla konfrontována s normálně fungující hudební scénou.
Nástrojové obsazení pokrývají rockové nástroje, housle, pikola, flétna, foukací harmonika, trubka a píšťala, mezi netradiční nástroje pak patří valcha, vozembouch, zvon, siréna, vrtačka, štípání dřeva nebo údery do barelů. Dalo by se říci, že se v nahrávce střídají experimentálnější (české) věci s hudebnějšími (americkými). To samozřejmě není žádné pravidlo, základem je ale kombinace jednoduchých, až cajdákových popěvků, které jsou destruovány avantgardními a kakofoními prvky. Jedním z inspiračních zdrojů byla prý i dechovka, další inspirace lze hledat v alternativní scénické nebo (nové) moderní vážné hudbě. To vše v kombinaci s rockovým feelingem šedesátých let dává produkované hudbě zvláštní vyznění, přičemž důležitou součástí jsou i provokativní, sloganové texty, jejichž jednoduchost a zpěvnost se snadno zaryje do paměti.
Jak již bylo řečeno, CD lze rozdělit na dvě části. První část tvoří čtrnáct skladeb z živého vystoupení, zbytek tvoří pět skladeb nahraných ve zkušebně v letech 1971/1972. Vystoupení působí živě, i proto, že Knižák uvádí jednotlivé skladby a diváci pozitivně reagují, byť průvodní slovo bookletu tvrdí něco jiného, jde prostě o běžný hudební koncert, nejde o uzavřenou (pseudo-elitářskou) záležitost.
První věc na CD, možná programní "Pochod Aktuálů", je skutečný dechovkový pochod se skoro optimistickým, odrhovačkovým popěvkem, na experimentálnější polohu kapely si musíme počkat na následující "Vanu rumu". Tuto skladbu prostupuje uši drásající noise motiv, který rozrušuje (a přehlušuje) klasické rock'n'rolové postupy. Třetí "Skvrnitý elefant" je založen spíše na vokálním projevu, který je podporován dechovými nástroji, ale rytmika je podřízena frázování. Následující skladba "Krysy táhnou do boje" je založená na zvláštním repetativním zvuku, který doplňuje vokálním projevem a pisklavou hudební kakofonií, která má zřejmě evokovat krysařovu píšťalu. Následuje první z amerických skladeb, která je o poznání hudebnější, byť obsahuje kromě pochodové části i hlukovou, a zejména prvních pár "nářezových" sekund může člověka vyděsit, ale pozdější opakování tohoto motivu patří k zajímavým momentům. Anglický zpěv má celkem zvláštní feeling (blues? jazz?), což je k "pochodu" dobrý a nečekaný doplněk.
Následující skladby jsou v podobných intencích, jak již bylo popsáno. Některé jsou drásající s jednoduchou rytmikou, třeba "Koks" nebo "Zab pro mír", drásavost je dána vysokými tóny píšťal apod., ne přímo nějakým industriálním přístupem. Jiné skladby patří mezi "cajdáky", které zní jak ze závěru tancovačky, např. "Milujte jižní Čechy" nebo jsou postupně destruované, viz. "Život je boj". Za zmínku stojí i titulní "Atentát na kulturu", v textu přinášející buřičský program nové kultury, až by stálo za to některé verše Knižákovi, současnému řediteli NG, připomenout: "rozkopte obrazy ... zahoďte všechno, co má nějakou cenu ...". Hudebně jde o složitější skladbu, na jednu stranu je chaotická, na druhou stranu jede ve stylu amerických skladeb, tedy je založena na melodicko-rytmickém, skoro cajdákovém motivku, který je doplněn zpěvem a kakofoním projevem. V "Drop Acid And You'll See" se krátké intenzivní kousky hudby střídají s refrénem acapella, ve skladbě zazní i kousky klasické sloky, opět spíš přizpůsobené zpěvu. Bohužel se v této "americké" skladbě opakuje již jednou použitý "nářezový" moment, který se asi kapele zalíbil. Mezi experimentálnější nebo odlišující se skladby patří "Fuck'em", roztahaná, rozvazbená, táhlá a nudná věc.
Jako bonus lze chápat posledních 5 skladeb ze zkušebny, kde pokračujeme prakticky ve stejných kolejích jako dosud. Možná by se dalo mluvit o komornější náladě i přes použití zvonu, i naléhavost ve "Vyslanci z kosmu" je spíše decentní, zato "SOS" je už výrazně alternativní nebo avantgardní díky tekoucí vodě. Poslední, minutovou, skladbu ve špatné kvalitě beru jen jako raritní popěvek.
Charakteristiky skladeb nelze brát moc závazně, všechny popsané vlivy a přístupy se různě mísí a jsou v různé míře obsaženy ve všech skladbách. Nahrávka je méně rocková a více alternativní, než by se ze začátku zdálo, ale je docela zajímavá, byť je stále určena pro specifické publikum. Lze na ní vysledovat jak vlivy, tak i předjímání světové alternativy i českého undergroundu, jde o důležitý střípek do skládačky vývoje žánru, a některé "odrhovačky" nebo "cajdáky" jsou překvapivě neotřelé, svěží a poslouchatelné.