images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Karel Čapek - Hordubal, Povětroň, Obyčejný život

capek

Tyto tři prózy Karla Čapka tvoří takzvanou noetickou trilogii, často vydávanou v jednom svazku. Trilogie byla napsána v letech 1932-1934 a prózy, ze kterých se skládá nejsou nijak dějově spojeny. Texty spojuje "pouze" noetický prvek, tedy mnohost pohledů na jednu událost, jejich relativita a hranice poznání. V každém románu sledujeme jeden život z různých pohledů a s trochou nadsázky lze říci, že v celé knize je ve skutečnosti minimálně devět románů, které obsahují spoustu pozoruhodných drobných postřehů o životě jako takovém. Některé části trilogie mě zaujaly více (např. Hordubalova verze, dobrodružství na Kubě a druhá polovina Obyčejného člověka), jiné méně, ale pravý účinek knihy je vždy až ve složení jednotlivých motivů. Pro všechny tři části totiž platí nutnost pročíst se alespoň k tomu druhému pohledu, který začne celý dosud viděný obraz dramaticky měnit, plasticky dotvářet a tvořit ho opravdu zajímavým. Za zmínku stojí také stojí použití jazyka, což je mistrovská Čapkova deviza. Jazyk se vždy perfektně přizpůsobuje prostředí, změna stylu a tempa je u Čapka skvělá a stojí za to si to vychutnat.

Hordubal

Hordubal tvoří první díl trilogie a je volně inspirován skutečnou událostí, která se odehrála na zakarpatské rusi. Juraj Hordubal se po osmi letech vrací z Ameriky do Krivej, malé horské vísky, kde nechal svoji ženu, krásnou a milou Poľanu s dcerkou Hafií. Těší se na návrat ke kravám, bramborám a žitu, ke kamenitým políčkům, Poľana ale zatím zaměstnala čeledína Štěpána, který rozumí koním, a tak se nyní věnuje chovu koní a polím v rovině. To vše je Hordubalovi cizí, navíc ho nikdo nečeká s otevřenou náručí a tak hledá klid vysoko v horách, dočkáme se oslavy drsné horské přírody a horalů. Také sledujeme dlouhé myšlenkové pochody nevzdělaného a negramotného gazdy Juraje, který celou dobu myslel na Poľanu, posílal jí peníze a vlastně vše, co kdy dělal, a i teď dělá, dělá jen pro ni, a udělal by cokoliv. Jak bylo uvedeno, ani Poľanou, ani sousedy není Juraj zrovna vítán, sice si přivezl peníze, ale v hospodě nepostaví rundu, navíc se množí narážky na Poľanu a čeledína Štěpána. Otevřeně mu ale nikdo nic neřekne, až se jednou v hospodě strhne bitka a i jeho kamarádi mu radí, ať se zbaví čeledína, Juraj začíná pomalu a těžce chápat.

Napětí mezi ústřední trojicí, tedy mezi Jurajem, Poľanou a Štěpánem, postupně narůstá a vrcholí tím, že Juraj vyžene Štěpána, jenže Poľana trucuje a tak po týdnu přichází Juraj s nápadem zasnoubit Štěpána s jedenáctiletou Hafií a tím z něj udělat člena rodiny. Je sepsána i smlouva o vyrovnání, ale po nějaké době omrzí Štěpána lidské řeči o patnáct let mladší nevěstě a rozhodne se zůstat ve službě, dokud jej nepropustí gazdová, tedy Poľana. Juraj poté, co znovu vyžene Štěpána, onemocní a ráno je nalezen mrtev.

Ve druhé, kratší části sledujeme vyšetřování vraždy četníky. Juraj měl probodené srdce jehlou a vrah nastražil stopy tak, aby vše vypadalo na loupežné přepadení, jeho peníze zmizely a jsou nalezeny u Štěpána. Další podezřelou okolností je těhotenství Poľany, resp. to, že otěhotněla před Jurajovým návratem. Díky vyšetřování četníků prožíváme události, kterých jsme byly dosud svědky, z jiného úhlu pohledu. Ten je samozřejmě odlišný a ještě více se liší ve třetí části, která popisuje soud. Zde je hlavní osobou Poľana, tu, kostnatou a nevzhlednou, lidé odsuzují, tvrdí, že vše je její vina. Cizoložství považují za veřejné pohoršení, nevěří na její lásku k čeledínovi a za vším vidí její chtíč využívající Štěpánovi chamtivosti. Naopak Juraj byl všem dobrák, byť skoro mdlého rozumu. Štěpán bere nejdříve všechnu vinu na sebe, ale důkazy jsou proti, nakonec jsou uznáni vinnými oba, ale jak bylo vše doopravdy, nevíme.

Druhá polovina knihy trochu připomíná Dostojevského Bratry Karamazy, osobně se mi ale líbila první část, psaná z pohledu Juraje. S ním se člověk snadno identifikuje, tedy v tom pohledu, že vidí svoji ženu jako krásnou a vše pro ni udělá, navíc ta pomalá a rozvážná atmosféra je velmi působivá. Vyšetřování a soud mi přijde zbytečně hektický a trochu divný a je škoda, že chybí Poľanin pohled na události.

Povětroň

Ve druhém dílu trilogie se ocitáme v nemocnici, kde se seznamujeme s doktorem, básníkem a jasnovidcem, kteří spolu diskutují o nově dovezeném pacientovi. Tím je letec, který se zřítil z nebe a je v bezvědomí s těžkými popáleninami. Nikdo o něm nic neví, nemá žádné dokumenty, nemá tak ani jméno, ani tvář a proto mu přezdívají "Případ X". Tento motiv bezvědomého pacienta byl později použit ve filmové verzi Krakatitu.

Ošetřující sestře, staré jeptišce, která pacientovi věnuje velkou péči, se o něm zdá sen, který vypráví lékaři. V něm pacient popisuje svůj zmatek, to, že neznal matku a dále vypráví o svém otci, o své podřízenosti a o otcově pořádkumilovnosti a smyslu pro povinnost, což jsou věci neslučitelné s naším hrdinou. Dále vypráví o jedné úspěšné dívce, která pracovala jako inženýrka v továrně, hrdina proti ni působil jako hejsek a proto ji chtěl pokořit. Ona jej však milovala v naprosté čistotě, v opaku k jeho touze svést ji a zneuctít. Jenže po jejím vyznání pocítil zmatek a hanbu a jeho následným prchnutím končí první sen. Ten má druhý večer pokračování, kdy hrdinu zastihujeme jako dobrodruha na exotických ostrovech, kde nakupuje třtinu a pálí z ní rum. Žije špatným životem, sám se hodnotí jako dobrodruh, podvodný agent, stále vnitřně prázdný a nevyzrálý. Pořád utíká před plností života, před odpovědností, řádem a klidem, který přinášela a symbolizovala ona dívka. Teprve poté, co onemocněl červenou horečkou, začal přemýšlet o smrti jinak než dosud, kdy ji považoval za náhodu nebo riziko, se kterým se setkával. Nyní smrt vidí jako nutnost, jako něco trvalého a pochopil, že smrt odpovídá životu, jaký byl život, taková je smrt. Konečně plně pochopil onu dívku, ke které je teprve nyní schopen náležet tak, jak byla ona schopna již tehdy, okamžitě nasedá do letadla a letí k ní, vichřice jej nemůže zdržet. Tím končí převážně duchovní a psychologický sen milosrdné sestry, pojatý jako zpověď.

Než se dostaneme k dalšímu příběhu, jsme svědky vyšetření pacienta, které v detailech potvrzuje sen. Na scénu přichází jasnovidec, který opravdu čte myšlenky, což básníka nesmírně rozčiluje. Ale "Případ X" je pro něj zavřená kniha a tak nejdříve popisuje lékařům svoji metodu. Tou je hluboká analýza, založená na soustředění se na vjemy a tuto těžkou a náročnou analýzu popisuje jako souznění. Také mluví o tom, že člověka nevnímáme jako celek, ale jako tisíce střípků a kousků nesouvislých okamžiků, což je velmi zajímavý postřeh. Také jasnovidec mluví o tom, že "Případ X" nepoznal matku. Jeho touhu po samotě vysvětluje tichým a zuřivým bojem s otcem, sváří se v něm samota a konflikt. Popisuje jeho bloudění, doslovné i obrazné, mluví o jeho dvou světech, v jednom staví, ve druhém je povaleč. Představuje jej jako chemika v cukrovaru, který žil později v tropech. V době, kdy pracoval jako chemik, snil o velkém objevu, ale když mu slavná kapacita v oboru rozbila jeho sny, prchl do tropů a jeho následující život je naplněn útěkem a blouděním. Jasnovidec vnímá množství míst, množství samot a odchodů, bloudění a útěky, mluví o laboratoři na Kubě, Jamajce, Portoriku, a dalších exotických ostrovech. Jednoho dne naráží hrdina na vědecký časopis a tam je publikováno to, co před lety objevil a čemu se tehdy vysmáli. Je sice otupělý chlastem, ale rozhodne se okamžitě vydat domů, kde má všechny svoje zápisky, aby hájil svoje duševní vlastnictví a stejně jako v prvním příběhu jej vichřice nemůže zastavit.

Jasnovidcovo vyprávění je plné dojmů, náhodných vzpomínek a oněch již zmíněných střípků člověka. Setkáváme se i s motivem člověka, který chce dokončit úkol. Tento motiv spolu s motivem pozdního vnitřního vyzrání spojuje jasnovidcovo vyprávění se snem jeptišky a další spojnicí jsou náhlé osudové zlomy v životě. Zajímavá je i "vědecky" pojatá linie, některé její momenty totiž připomenou autorův Krakatit.

"Případ X" přes veškerou péči umírá a k lékaři se dostává dopis od básníka, který také nejdříve rozebírá svoji metodu. Podle něj je vypravěč tvůrcem příběhu, který musí čtenáře, dnes již otrlé, zaujmout a šokovat. A tak i on vidí neznámého jako cestovatele po mnoha exotických krajinách a koloniích, fabuluje příběh člověka, který se před lety dostal na Kubě do přestřelky, její následky spolu s otravou alkoholem a šokem způsobili kompletní ztrátu jeho paměti. Ocitá se na sídle kubánského statkáře, seňora Camaguey, který mu díky jeho znalosti jazyků nabízí práci. Neznámý přijal jméno Kettelring a začal psát dopisy pro seňora a i ty nepopulární, jako jsou výpovědi, psal bez mrknutí oka, bez svědomí. Zato si všechny perfektně pamatoval a protože ne všechny obchody byly legální, stal se pro seňora nepostradatelným a ten ho pomalu zasvěcuje do svých obchodů. Po jedné rvačce v baru je Kettelring vyslán na Haiti, než se situace uklidní a zatím tam vyřizuje nějaké obchodní záležitosti. Potom projíždí další a další ostrovy, všude řeší obchodní zájmy starého seňora, putuje z místa na místo, je dozorčím bez svědomí a lidskosti, lhostejně a bez osobního zájmu řeší problémy, je provázen úspěchem a lidé se jej bojí.

Také se seznamuje s dcerou seňora Camaguey, s Mary (Maria Dolores), která studovala v Americe a sváří se v ní americké děvče a malá kubánka. Nejdříve spolu flirtují, později se do sebe zamilují, ale seňorovi není Kettelring dost dobrý, protože není kubánec. A Kettelring odchází a slibuje, že se vrátí a pomstí, ví totiž mnohé o seňorových obchodech. Jeho lhostejnost zmizela, nyní má motivaci a rozvíjí obchody proti seňorovi, dovede ke krachu obchod s cukrem a seňor zachraňuje s bídou třetinu majetku. Kettelring poté investuje do asfaltu, ale to jde s pověrčivými černochy těžce, navíc i k nim dorazí odbory a dělníci začnou stávkovat. Kettelring je na pokraji krachu, horečně objíždí své bývalé partnery a marně shání peníze. Po třech letech rezignovaně píše dopis Mary, své jediné lásce, že se už nevrátí a tento dopis bezděčně podepíše svým pravým jménem a vzpomene si na celý svůj předchozí život.

Jeho otec byl továrníkem, proto uměl tak dobře a bezohledně řídit lidi a poroučet. Po hádce s otcem se toulal po Evropě, byl sice dědicem miliónů, ale ze vzdoru k otci žil v chudobě. Toulal se i po Karibiku, dělal čím dál horší práce, vše, nad čím později dohlížel znal i jako dělník. Skončil jako pasák mulatky, a tak se zapletl do rvačky, do stejné, která způsobila jeho pozdější odchod z Kuby, pouze v opačné roli. Po této rvačce se opil a probral se až u seňora se ztrátou paměti. Ovšem nyní je hotov usmířit se s otcem a poté se oženit s Mary, proto spěchá letadlem do Evropy...

Tím končí básníkova vize, která má skvělou španělskou a koloniální atmosféru "levných" dobrodružství, kromě této atmosféry lze vycítit i jistou snahu po deromantizaci prostředí nebo po jeho realističtějším pojetí.

Obyčejný život

V závěrečné části trilogii čteme životopis starého pána, který vedl úplně obyčejný život. Svůj životopis začal psát až v penzi, když si s plnou tíhou uvědomil svoji smrtelnost. Nejdříve uvažuje, proč vůbec psát o tak obyčejném životě jako byl ten jeho, a dochází k tomu, proč ne? Na svém životě nevidí nic zajímavého nebo dramatického, mluví o obyčejném životě, jakých je většina, které se nijak neoslavují ani neopěvují.

Vzpomíná na dětství, na idealizované a izolované malé světy jednotlivých řemeslníků v malém městečku a na školu, která znamenala přesazení do jiného světa. Následuje osmileté gymnázium, které absolvuje ve městě a rozhodl se na něm vynikat, neustále se učil, ale popisuje i kamarády a první lásky. Po maturitě se vydává do Prahy studovat filosofii, popisuje svůj zmatek a zahlcení dojmy, ovšem místo studia se věnuje flámům, až ho otec přestává vydržovat a hrdina se musí živit sám, začíná jako úředník na železnici. Gymnásium, pražské studium i flámy jsou zmíněny jen velmi okrajově, více prostoru dostává ubíjející nudná práce a z ní plynoucí zdravotní problémy, které vyústí v přeložení na malou stanici v horách. Náš hrdina je rád, že je opět na venkově, kde plynou dny v poklidu, ničím nerušeny, až je povýšen na větší stanici. Zde se zamiluje do dcery pana přednosty, po svatbě je přeložen na důležitou dopravní křižovatku a později se stává přednostou menší stanice. Manželství je sice bezdětné, ale manželka vymýšlí drobné dennodenní zvyky, které on dodržuje a tím si udržuje iluzi domácího štěstí. Tuto idylu naruší až první světová válka a její útrapy, strádání a bída. Situaci komplikuje fakt, že on je Čech a manželka Němka, a tak hrdina provádí drobné sabotáže a hlásí situaci na nádraží odbojářům. Konec války přináší i konec monarchie, a jeho odbojová činnost mu vynáší pozvání na ministerstvo, kde má využít svých zkušeností. Ale prakticky zbytečná papírová práce jej děsí, navíc cítí, že velká doba železnice je pryč, těší ho jen to, že je mocný pán na ministerstvu. Snaží se postupovat v kariéře dál a dál, svojí mocí si kompenzuje osamění v dětství a zavržení od ostatních. V závěru života se ukazuje provázanost života jako celku, vliv událostí raného dětství na celý život. Chlapeček, který od dětství viděl prosté lidi a pány a chtěl patřit k těm druhým.

Nyní, během sepisování životopisu zpětně rekapituluje svůj život a najednou jej vidí trochu jinak, než dosud. Objevují se mu nevědomé motivy a záblesky, tam kde doteď viděl dobré pohnutky se mu zjevují ty zištné. Pán najednou vidí dva svoje životy, každý úplně odlišný a začne přemýšlet o tom, který je ten pravý. Tím se dostává znovu ke svému dětství, opět jej analyzuje a probírá a najednou vidí skrytou hypochondrii danou přehnanou starostí matky. A tak se mu jeho život rozpadl ve tři - prostý, prospěchářský a hypochondrický a najednou se ukazuje, že i obyčejný život může být nesmírně složitý. Dále vidí ve svém životě básníka, který během flámování v Praze napsal básnickou sbírku, snílka s dobrodružnými fiktivními životy, zkaženého člověka fascinovaného a přitahovaného zlem, trpícího a trápícího, sužovaného žárlivostí a nenávistí. Tito všichni se objevují, ale nikoho nemůže ze svého života vyškrtnou, každý hrál svoji roli v komplexním obrazu jeho života. A objevují se další fragmenty, třeba hrdina, který za války tak nějak samozřejmě pomáhal sabotovat dopravu a další. Autor uvažuje o zástupu osob vzájemně se svářících, tento zástup obsahuje všechny možné bratry a předky, každý z nich na chvíli představuje hrdinovo já a román se mění skoro ve filosofickou nebo psychologickou úvahu o tom, co je to vlastně JÁ. Autor fabuluje, čím vším mohl hrdina být, kdyby každý z tohoto zástupu byl samostatný a dostal svoji šanci, pouze je škoda, že ho nenapadlo, že mohl být i ženou. Ten zástup různých já zahrnuje vlastně celé lidstvo, tím vším mohl hrdina být, a proto v závěru deklaruje všeobjímající lásku k lidem, protože kýmkoliv mohl být.

V první části se ukazuje, že Čapek dokáže udělat i z nudy zajímavé umělecké dílo. Hrdinův vnitřní život je mnohem bohatší, neustále se vracejí témata uzavřených světů a dětské hry. Hrdinův život je tak často popsán v reminiscencích a paralelách k dětství, celkový obraz a dojmy se vrací, jakoby život plynul pořád stejně, stereotypně. Každé nádraží i životní etapa je jiná, ale v mnohém stejná, všude se setkáváme se stereotypem, zvyky, nudou, koníčky nebo posedlostmi jednotlivců. Celek tak tvoří velmi zajímavý text, který přináší za vnější slupkou obyčejného života množství podnětných filosofických úvah.

14.05.2008
capek
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 1 - zobrazeno v: 19.03.2024 - 08:40:46
\Rena (07.01.2013 - 14:08:57):
Zajímavé , zrovna čtu tuto knihu do čtenářského deníku, a tak mi to velmi pomohlo k dotvoření celkového obrazu o tomto díle.
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.