A.S.Puškin - Piková dáma a jiné povídky
Soubor povídek ruského klasika a zakladatele moderní ruské literatury obsahuje 8 krátkých povídek. Výbor (z produkce Levných knih) zahajuje titulní a nejznámější povídka "Piková dáma", uzavírá jej nejdelší text, "Kapitánská dcerka", zabírající polovinu svazku.
Většina povídek obsahuje nějaký duchařský nebo tajemný motiv a velkou roli v nich hraje až nepravděpodobná náhoda. Povídky jsou mírně přitažené za vlasy a připadají mi rozverné až veselé, byť ne v tradičním smyslu slova. Obsahují také zajímavou drobnokresbu z Ruska, díky níž blíže poznáváme ruskou povahu. Za zmínku stojí i jakási úsečnost ve slohu, zvláště markantní v poslední povídce, její námět by totiž rozsahem jiným autorům vystačil na pěkně dlouhý dramatický román. To ale nic nemění na velmi dobré čtivosti povídek. Povídky se většinou odehrávají v první polovině devatenáctého století, a místy je v nich cítit ozvěna Napoleonova tažení do Ruska. Důležitý prostor dostává kromě romantiky i důstojnická čest, hrdinství apod. Nevím, nakolik obsahují povídky autobiografické rysy nebo osobní prožitky, ale "Kapitánská dcerka" vykazuje určitou podobnost s autorovou "Cestou do Azrumu".
Piková dáma
V povídce sledujeme mladou Lizavetu Ivanovnu, schovanku staré umíněné hraběnky. O Lizavetu jeví zájem důstojník Heřman, který slyšel o hraběnčině mládí, o tom, jak prohrála jmění v Paříži i o jejím setkání se Saint-Germainem, alchymistou a mágem, který ji poradil, jak v kartách vyhrávat. Heřman se snaží Lizavetu dobývat psaníčky, až konečně ona povolí a pozve jej k sobě. Její pozvání zneužije Heřman k tomu, aby z hraběnky vymámil její tajemství, bohužel ta jeho vystrašení nepřežije. Heřman se vydává na hraběnčin pohřeb, aby ulevil svému svědomí, v noci se mu zjeví hraběnka, poradí mu tři karty pod podmínkou, že se ožení s Lizavetou. Heřman vyhraje poprvé, podruhé, ale potřetí místo esa vytáhne pikovou dámu, ve které pozná hraběnku a zblázní se.
Povídky nebožtíka Ivana Petroviče Bělkina
Ve výboru následuje pětice velmi krátkých povídek, uvedených jako povídky nebožtíka Ivana Petroviče Bělkina. Ten je představen v krátkém dopise jeho přítele a jde o povídky, které Bělkin čerpal ze života na základě vyprávění skutečných osob.
První z povídek, "Výstřel", se týká soubojů mezi důstojníky. Vypravěč popisuje dávný souboj, přerušený a po mnoha letech podivně zakončený. Celý příběh je vypravěči znám z vyprávění obou stran, se kterými se setkává v rozpětí mnoha let.
Druhá povídka, "Metelice", popisuje mladé milence, kteří se domluví na tajnou noční svatbu. Bohužel při cestě na ni je přepadne vánice, ženich se vůbec nedostane ke kostelu a později padne ve válce. O nevěstě se dozvídáme pouze to, že je ráno po obřadu nemocná, blouzní a dlouho bojuje o život. Po třech letech se setkává se sympatickým mladíkem, který později vyjevuje, že je ženat, ale neví s kým. Před lety zabloudil ve vánici a když našel světlo, bez ptaní ho oženili - nyní se tedy manželé šťastně shledávají.
Třetí povídka, "Majitel pohřebního ústavu", popisuje hostinu, na kterou je pozván i rakvář. Ostatní přítomní připíjí i na zdraví svých zákazníků, což on nepovažuje za vhodné. Při odchodu pozve své mrtvé na hostinu, a oni skutečně přicházejí. Ráno po hrůzné hostině zjišťuje, že tato byla pouze výplodem jeho nachmeleného mozku.
Povídka "Staniční dozorce" popisuje osud starého dozorce na poštovní a kurýrní stanici, jemuž projíždějící husar odloudí krásnou dceru.
V poslední povídce, "Slečna selka", poznáváme dva statkáře, kteří se nemají rádi. Jeden z nich má dceru Lízu, druhý zase syna Alexeje, o kterém se hodně vypráví. Zvědavá Líza se v přestrojení za prostou selku s Alexejem seznamuje a oba se do sebe zamilují. Líza nemůže přiznat, kdo ve skutečnosti je, Alexej si zase uvědomuje jejich obrovský společenský rozdíl. Bohužel se jejich otcové díky nehodě spřátelí, při pozvání se Líza převleče tak, aby nebyla poznána a hraje afektovanou slečinku, kterou Alexej odmítne. Nové přátelství otců vede až k tomu, že uvažují o svatbě svých dětí, což všechny staví do zvláštní situace. Ztrápený Alexej se vydává k sousedovi, kde zastihuje samotnou Lízu a konečně vše pochopí. Okamžikem pointy povídka končí, a i v jejím průběhu autor upozorňuje, že nebude uvádět romantické detaily, které si čtenář domyslí.
Kapitánská dcerka
Děj se odehrává roku 1773 a potkáváme v ní skutečné historické postavy jako císařovna Kateřina II. a vzbouřenec Pugačov. Seznamujeme se s hrdinou, Petrem Andrejevičem, jehož otec v sedmnácti letech posílá sloužit do armády. Cestou se setkává s důstojníkem Zurkinem, který využívá jeho nezkušenosti, opije ho a obehraje o peníze v kulečníku. Poté se dostanou do chumelenice, kde mu pomůže tulák, odměněný kožíškem. Petr slouží v Bělogorské pevnosti na hranici kirgizsko-kajsackých stepí, místo majestátní pevnosti se ocitáme v několika chalupách, kde čas plyne líně, ale bezstarostně. Seznamuje se s velícím důstojníkem, kapitánem Mironovem, jeho ženou, která je skutečným vládcem pevnosti i jejich dcerou Mášou. Petr a Máša si jsou sympatičtí, pod jejím vlivem začne psát Petr milostné verše. Jejich kritika od kolegy Švabrina jej dostane až do souboje na kordy, končící Petrovým zraněním.
Po zranění Máša Petra ošetřuje, vzájemná sympatie pokračuje a Petr si píše rodičům o požehnání ke sňatku. Rodiče ale odmítají, jsou od někoho jiného zásobeni pomluvami, podezření padá na Švabrina, který sám stále usiluje o Mášu. Do pevnosti se donesou zvěsti o loupežných povstalcích vedených Pugačovem, vydávajícím se za ruského cara. Pevnost se připravuje k boji, ale Pugačov zaútočí a velmi snadno pevnost dobude. Někteří důstojníci nezradí císařovnu a skončí na šibenici, jiní, jako Švabrin, se přidají na stranu vítězů, Petr jako jediný dostává svobodu. Z Pugačova se totiž vyklubal průvodce ve vánici, který takto projevuje svoji vděčnost. Pugačov posílá Petra do pevnosti Orenburk se vzkazem, že za týden přijde a ať nekladou odpor.
Během obléhání Orenburku se k Petrovi dostává vzkaz od Máši, že ji Švabrin nutí ke svatbě. Zamilovaný hrdina se sám vydává osvobodit svoji vyvolenou, znovu se setkává s Pugačovem, který mu slibuje zastání se sirotka i svatbu a své slovo dodrží. Petr odjíždí s Mášou, cestou se znovu setkává se Zurkinem, který ho přemlouvá, aby zůstal ve vojenské službě. Petr podlehne a posílá Mášu ke svým rodičům, sám se připojuje k armádě, bojující proti vzbouřencům. Když jsou potlačeni a Pugačov zajat, je i Petr předvolán před soud, po udání od Švabrina. Trest smrti je mu změněn na doživotní vyhnanství na Sibiři. Když se to dozví Máša, odjíždí do Petrohradu, kde chce vyprosit milost, protože tuší, že Petr neřekl plnou pravdu z ohledu na ní. V parku se náhodou setkává s dámou, jíž vše vyjeví, později se z ní vyklube císařovna Kateřina II., která Petra skutečně osvobozuje.
Jednotlivé povídky jsou čtivé a svěží, každá je v trochu jiném duchu i žánru. Obsahují na můj vkus až moc náhod, také některé pasáže mohly být obšírnější, ale přesto se (znovu) ukazuje, že klasiky má cenu číst i dnes.
- A.S.Puškin - Cesta do Azrumu
- F.M.Dostojevskij - Bílé noci
- F.M.Dostojevskij - Bratři Karamazovi
- F.M.Dostojevskij - Bytná
- F.M.Dostojevskij - Hráč
- F.M.Dostojevskij - Chudí lidé
- F.M.Dostojevskij - Idiot
- F.M.Dostojevskij - Neobyčejné příběhy
- F.M.Dostojevskij - Nětočka Nězvanovová, Strýčkův sen
- F.M.Dostojevskij - Něžná
- F.M.Dostojevskij - Zápisky z podzemí
- F.M.Dostojevskij - Zločin a trest
- Michail Bulgakov - O prospěšnosti alkoholismu
- Michail Bulgakov - Osudová vejce, Psí srdce
- Michail Bulgakov - Psí srdce a jiné povídky