Terry Pratchett - Zeměplocha 36 - Nadělat Prachy
Vzhledem ke stále klesající úrovni humoristického fantasy cyklu Fantastická Zeměplocha kupuji aktuální díl spíše proto, abych měl kompletní sbírku. Titul zdobí rádobyvtipná přesmyčka alá "Zaslaná pošta", na kterou tato kniha navazuje. Tyto přesmyčky jsou specialitou české verze a tato snaha být vtipnější než autor mi nesedí, byť to má překladatel povoleno. Zkrátka nesnažte se být chytřejší (vtipnější) než inspektor Trachta, jak by řekl klasik.
U knihy samotné mě překvapila mnohem přímočařejší dějová linka, dřívější propletené dějové a časové linie jsou ty tam. Zachována ale zůstává struktura vyprávění a čtenáři se hodí znalost prostředí, jinak si neužije všechny ty drobné vtípky a narážky. Rozjezd knihy je sice přímočarý, ale nezáživný a teprve někdy začátkem druhé třetiny to začíná být starý dobrý Pratchett. Až ve třetí třetině získává kniha onu chytlavost, která člověka nutí obracet stránku za stránkou a jít spát až za chvilku, ale úplný závěr je zase slabší. V průběhu děje do sebe sice postupně zapadají další a další detaily, ale paralelních linií je méně a kniha působí mnohem přímočařejším dojmem. Děj se ubírá překvapivě celkem jinak, než by člověk čekal, některé (nové) linie a nápady nejsou (opět) plně využity.
Ocitáme se v Ankh-Morporku, jde ale o město nového století, století Ančovičky, tedy Komety, pošty, golemů, Igorů atd. Trochu mi chybí ty staré uličky, mágové i stará dobrá hlídka, vše je sice občas připomenuto, ale není to ono. Jak již bylo naznačeno, setkáváme s Vlahošem von Rosretem, vrchním poštmistrem, kterého si (ne)pamatujeme ze "Zaslané pošty". Vlahoš byl dříve úspěšným podvodníkem a tak ho patricij, lord Vetinari, udělal ředitelem pošty - což neznamená, že jsou jeho hříchy zapomenuty. Fungující pošta ale není žádná výzva pro podnikavého ducha, takže když zkrachuje další banka, "nabídne" Vetinari Vlahošovi funkci šéfa Královské mincovny. Vlahošovu námitku, že neví nic o bankovnictví Vetinari odmítá, protože jeho papírové známky se staly defakto oběživem. Výchozí situaci knihy ještě doplňuje společnost golemů, jež hledá staré zakopané golemy. Tuto společnost vede slečna Srdínková, se kterou je Vlahoš prakticky ženat, jen není čas uspořádat obřad.
Při návštěvě Královské mincovny se Vlahoš setkává s panem Korouhvičkou, hlavním pokladním, který žije čísly a je s nimi naprosto perfektní a bezchybný. Nepřekvapí nás, že výrobní cena mincí je vyšší než jejich nominální hodnota, a tak když zaměstnanci pracují přesčas, musí pracovat další přesčas, aby si vyrobili mzdu - a to někteří pracují doma. Dále Vlahoš poznává blíže banku i její starou ředitelku Gaňu Opulentovou, včetně jejího psa, pana Pedanta. Gaňa patří k oněm typicky netypickým a výstředním starým dámám, bohužel do rána umírá (stářím) a svůj 50% podíl odkazuje panu Pedantovi. A tak se psík díky předchozímu vlastnictví jednoho procenta stává majoritním vlastníkem a tím i ředitelem banky, sám je odkázán do Vlahošova opatrování. Ten tedy chtě-nechtě řídí banku a dostává se do soukolí rodiny Opulentů, jejíž jednotlivé frakce proti sobě bojují. Jedním z hlavních je Kosma, který je posedlý myšlenkou stát se Vetinarim - napodobováním a získáváním věcí, jež pravému Vetinarimu patří. Vlahoš se zase snaží pochopit, jak funguje banka a ekonomie, také bolestně vynalézá papírové bankovky. Teprve v této části knihy, tedy cca ve třetině, se děj začíná trošku komplikovat a objevují se krátké střípky jiných motivů, byť ne v intenzitě, na kterou jsme zvyklí.
Vlahoš testuje první bankovky na lidech a tak se přenášíme na Ankh-Morporkské ulice, kde začne být kniha opravdu zábavná a místy má ty pravé zeměplošské grády. Pěvana, Kosmova sestra vtrhne do banky rozhodnuta zničit papírové peníze, jenže davu se novinka líbí a věří Vlahošovi. Také pan Korouhvička protestuje, protože to není ten správný způsob fungování "jeho" banky, byť se peníze jen hrnou, protože chudých lidí je více než bohatých, a tolar k tolaru... A jak se rozvíjí bankovní trh, je nutné řešit běžné problémy s papírem, tiskárnou, bezpečností bankovek nebo rytcem - jeho vysvobození z vězení je popsáno ve svěží a vtipné pasáži.
Kosma chce Vlahoše odstranit, a když nezabere úplatek, tak to zkouší přes pana Korouhvičku, na kterého ví něco z jeho minulosti. Nevíme sice co, ale jeho minulost je tajemná, do města přišel jako dítě s potulnými účetními a podle jistých náznaků je upírem. A dosud bezchybný Korouhvička, žijící čísly, udělá chybu, což je v jeho případě důvod, aby se mu zhroutil svět. Mezitím slečna Srdénková vykope golemy velmi hluboko, jde ještě o ty původní a aby se o nich dozvěděla něco více, vyráží na Neviditelnou Universitu, kde komunikuje se tři sta let mrtvým mágem. Mága sice více zajímají mladá (a živá) děvčata, ale přesto jí slíbí pomoc s překladem. Podle prvních náznaků to vypadá, že objevila čtyři zlaté golemy a protože jsou opravdu velmi hluboko, tak se pod zemí prokopávají do Amkh-Morpork, aniž je kdokoliv spatřil.
Zatím Kosma uvažuje o runu na banku (proč nebyl run na banku přeložen jako hon na banku, což se v češtině normálně používá nechápu), jenže Korouhvičkovo zhroucení má obrovské následky, protože banka žije s ním. Korouhvička se schovává v trezoru, odkud zmizelo všechno zlato, resp. je zde pouze olovo nabarvené jako zlato, což vyjde najevo ve chvíli, kdy se tam vloupá Vlahoš, samozřejmě za účelem osvobodit Korouhvičku, ale hlídka je v tomto bodě neoblomná. Do města konečně přicházejí čtyři zlatí golemové, bohužel jiný význam slova "zlatý" je také "tisíc". Kolem Ankh-Morporku tedy stojí armáda čtyř tisíc golemů, které neumí nikdo ovládat. Jejich poslední rozkaz zněl "chránit město", což po zaujetí příslušných pozic chápou okolní města a státy jako agresi. Ještě před svým zatčením si s nimi Vlahoš naštěstí poradí a pasáž před rozuzlením je velmi vtipná, protože vše dopadne (nečekaně) úplně jinak. Vlahoš přiznává svoji zločineckou minulost, čímž zcela vymaže všechny argumenty protivníků, ukáže se, že zlato v trezoru nikdy nebylo, Korouhvička je klaun - i když drobné náznaky jasně říkaly, že si máme myslet, že je upír, ale že to tak není. V závěru založí Vlahoš měnu na golemech místo na zlatě, banka tiskne bankovky a Vetinari přemýšlí, koho učiní příštím výběrčím daní...
Některé nápady stojí za to, třeba golem, který čte ženské časopisy a stává se golemkou, nebo Vyšplouch, analytický stroj, zajímavé je i využití Igorů, které si autor oblíbil na můj vkus až moc. Nechybí ani originální a překvapivé nápady, pouze jsou použity v menší míře, než dříve. O typickou a klasickou knihu ze Zeměplochy jde (pouze) ve střední části, vadí mi pomalý rozjezd a slabší závěr - ale ta část mezi nimi celkem stojí za to.
- Otec prasátek Terryho Pratchetta
- Terry Pratchett - To nejlepší ze Zeměplošských diářů a ročenek 1998-2007
- Terry Pratchett - Věda na Zeměploše 2 - Koule
- Terry Pratchett - Věda na Zeměploše 3 - Darwinovy Hodinky
- Terry Pratchett - Věda na Zeměploše 4 - Soudný den
- Terry Pratchett - Zeměplocha 32 - Klobouk s oblohou
- Terry Pratchett - Zeměplocha 34 - Buch
- Terry Pratchett - Zeměplocha 35 - Zimoděj
- Terry Pratchett - Zeměplocha 37 - Nevídaní akademikové
- Terry Pratchett - Zeměplocha 38 - Obléknu si půlnoc
- Terry Pratchett - Zeměplocha 39 - Šňupec
- Terry Pratchett - Zeměplocha 40 - Pod parou