Neil Gaiman - Hvězdný prach
Neil Gaiman je populární autor humoristické fantasy, ale osobně nesdílím všeobecné nadšení kolem něj. Jeho kniha "Hvězdný prach", která sloužila jako předloha výpravnému filmu, patří ale do čisté fantazie, byť je mírně okořeněné typickým britským humorem. Při četbě se nelze ubránit srovnání s filmem, zejména proto, že proti němu kniha působí stručně, jako holý námět. Je samozřejmě otázka, jak bych ji hodnotil bez zhlédnutí filmu, ale ten poklidný konec, kdy se neděje nic dramatického a příběh tak nějak doplyne, je opravdu slabší - ve filmu je druhá polovina mnohem akčnější a dobrodružnější než v knize. Nevím, jestli autorovi došly nápady, nebo knihu zamýšlel jako námět na film. Kniha je zkrátka přímočařejší a jednodušší, navíc je celkem krátká - na první pohled sice vypadá tlustě, ale poměrně velká písmena množství textu zmenšují a lze ji přečíst během cesty z Brna do Prahy a zpátky.
Na začátku knihy poznáváme vesnici Zeď i zeď, podle které je pojmenovaná. Tato zeď odděluje Anglii od Elfie, trhlinu ve zdi, která umožňuje průchod střeží vesničani, kteří se na stráži střídají. Vstup za zeď je dovolen pouze jednou za devět let na kouzelný trh. Jistý mladík chce na trhu koupit něco výjimečného pro svoji dívku a do oka mu padne skleněná sněženka. Získává ji od elfí dívky, otrokyně staré a zlé čarodějnice, a zaplatí za ni polibkem. Tím ale ztratí i srdce a za devět měsíců je u zdi nalezen košíček s novorozencem se jménem Tristran Thorn. Tristran dospívá, dvoří se Viktorii a chce ji přinést právě padlou hvězdu. Jeho otec tedy promluví se strážemi, které nechají Tristrana projít za zeď do Elfie, kam patří.
Dále poznáváme lorda se Stormholdu a jeho syny, tři živé a čtyři mrtvé, pojmenované Primus, Secundus atd. Lord umírá a řeší se jeho nástupnictví, bohužel se synové nevyvraždili, tak lord vyhazuje symbol vlády, Moc Stormholdu, do výše mezi hvězdy. Kdo tento kámen donese, bude novým lordem. Bratři vyrážejí a jsme svědky otrávení jednoho z nich i intriky přeživších Prima a Septima v přístavu. Zajímavá scéna je i dopad hvězdy mezi pokojná, byť zakletá zvířátka, zakončená slovy "Au" a "Sakra".
V Elfii se Tristran setkává s podivným mužíčkem, spolu bloudí v mrtvém, masožravém lese, odkud je Tristran vyvede, protože se v Elfii perfektně orientuje - stačí se jej jen zeptat na cestu. Od mužíka dostane černou svíčku, díky které dělá mílové kroky a dostane se hned ke hvězdě, kde svíčka dohoří. Padlá hvězda není kámen, ale mladá dívka, kterou Tristran spoutá kouzelným lankem podobným tomu, jež poutá jeho matku k čarodějnici, a chystá se ji odvést Viktorii. Hvězda Tristrana samozřejmě nenávidí, její odpovědi jsou spíše ironické a sarkastické a situaci komplikuje i to, že si při dopadu zlomila nohu. Tristran připravuje improvizovanou dlahu a zjišťuje, že hvězda byla z oblohy sražena Mocí Stormholdu, který má nyní v držení.
O hvězdu se ale zajímá i trojice starých čarodějnic, protože její srdce jim zaručuje mládí. Královna čarodějnic Lilim se tedy vydává najít hvězdu a přinést její srdce, cestou se setkává s babicí Semele, kterou již známe jako majitelku elfí dívky. Semele dává královně čarodějnic trávu zapomnění, po které musí mluvit pravdu, Lilim ji zato zakleje tak, že i kdyby hvězdu viděla, tak ji nepozná.
Tristran nechá hvězdu před vesnicí u stromu a když se vrátí, zjistí, že ujela na jednorožci, jehož předtím zachránil. Nymfa, zakletá v buk Tristanovi radí, že musí hvězdu chránit i to, že za chvíli pojede kolem kočár, který patří Primovi, oba muže dočasně spojuje stejný cíl, aniž to tuší. Královna čarodějnic vyčaruje hostinec, kam vláká hvězdu, ale k její nelibosti přijíždí Tristran s Primem ve chvíli, kdy se ji chystá podříznout hrdlo. Nejdříve se tedy chystá zbavit obou vetřelců, ale Tristran ve stájích prokoukne otrávené víno, chce varovat Prima, kterého čarodějnice stihne podříznout. Tristran zatím vyrobí improvizovanou svíčku a uteče s hvězdou díky několika mílovým krokům. Septimus je tedy posledním z přeživších bratrů, ale Prima musí pomstít - jak by bylo jednodušší, kdyby ho zabil on sám.
Tristran a hvězda se ocitají na mraku, a díky tomu, že jí zachránil život, tak ho nesmí opustit, teprve nyní se dozvídáme její jméno, Yvaine. Zachrání je vzdušná loď lovců blesků, za několik dní z ní vystoupí a následuje několikatýdenní putování, během nějž se Tristran s Yvaine pomalu sbližují, její původní nenávist pomalu mizí. Narazí i na Semele, která hvězdu ignoruje a výměnou za Tristranovu ochranou sněženku slibuje dopravu na trh ke zdi. Po odevzdání sněženky ale Tristran ztrácí magickou ochranu a je proměněn v myšáka. Semele tedy veze na trh Tristrana jako myšáka, jeho matku elfí dívku v podobě papouška a ignorovanou Yvaine. Na cestě je sice čeká královna čarodějnic, vůz ale neprohlíží, jen se ptá, koho Semele veze - ta ale o hvězdě neví. Královnu čarodějnic sleduje Septim, který se pokusí podpálit její chatrč, sám ale umírá uštknut hadem, v nějž se proměnila. Tristran a Yvaine se ocitají u zdi a Tristran najednou neví, co má dělat, původně chtěl přinést hvězdu Viktorii.
Zatím zůstávají za zdí, elfí dívka varuje hvězdu, že se na druhé straně zdi změní v chladný kámen. Tristran se sám vydává do vesnice, kde mu Viktorie oznamuje, že se chce vdát za jiného a on ji dává požehnání. Cestou za zeď se od otce dozvídá pravdu o svém zrození a rozhodne se zůstat s Yvaine, čímž se naplní proroctví a jeho matka je osvobozena z otroctví. Ukáže se, že jde o lady Unu, prvorozenou dceru pána ze Stormholdu, Tristran je tím pádem jediným mužským potomkem pánů ze Stormholdu, Yvaine mu odevzdává Moc Stormholdu, čímž se jeho nárok na trůn potvrdí. Během trhu přichází královna čarodějnic za Yvaine a chce její srdce, jenže ta jej již dala jinému a čarodějnice má utrum. Kniha končí spíš konverzačně než nějak dramaticky, po smrti Tristrana vládne dál Yvaine a to je konec pohádky.
Kniha obsahuje ještě několik bonusů, totiž poděkování, pár fotek z filmu, prolog z románu Zeď, který se odehrává dlouho před Hvězdným prachem a který ještě nebyl napsán a rozhovor s autorem.
Děj knihy kvapí poměrně svižně a jasně kupředu, ale čekal jsem nějaké odbočky, děj mi přijde trochu holý a plytký. Film má druhou polovinu jinou, mnohem dramatičtější a efektnější, je ale otázka, jestli je i lepší. Faktem ale je, že mnohé scény mají ve filmu větší šťávu, a statický závěr knihy není moc zajímavé. Na druhou stranu v knize lépe vyzní různé suché vtípky, a i přes použitou fantasii a romantiku je možná vyznění knihy skrytě ironické. Knihu beru jako oddechovku do vlaku, ale kdoví, jak bych ji hodnotil, kdybych nejdřív četl a pak teprve koukal.