HNF - Na barikádách z popelnic (1986-1988)
Jihlavští HNF, neboli Hrdinové Nové Fronty patřili k nejvýznamnějším českým předrevolučním punkovým skupinám a dodnes patří k těm nejkultovnějším. O jejich významu svědčí i to, že si jeden z jejich největších hitů, "To svět se posral", vybrali Dark Gamballe jako coververzi a díky textu patří ke koncertně nejžádanějším. Vůdčí osobností HNF byl Petr Štěpán, který po rozpadu založil stejně kultovní gotickou kapelu XIII. století. Hudebně stáli HNF trochu jinde než ostatní československé punkové kapely druhé poloviny osmdesátých let, čerpali totiž z amerického punku alá Dead Kennedyes a jejich projev byl mnohem tvrdší a hutnější, dalo by se mluvit i o HC a noise.
Textově se věnovali klasickým punkovým tématům (společenská kritika, generační protest a propagace punkové kultury, nechuť k metalu - "Džínový idiot", "Heavy metal je hnusnej") ale naprostá většina textů se točí kolem války, ke které je celá tehdejší situace přirovnávána. Texty jsou úderné a stejně úderné a expresivní je i jejich podání. Společensko-kritické texty jsou dodnes platné, mnohé jsou ještě aktuálnější než v době svého vzniku, ale neustále omílání války je až přehnané a vadí mi mnohem víc než proti-metalové vymezení.
Mezi posluchači byli HNF hodně oblíbení, mezi muzikanty již méně a mnozí jim vyčítali určitou trendovost a pozérství, což nedokáži posoudit. Je ale s podivem, že na oficiální vydání nahrávek této legendy jsme museli čekat 20 let, pokud nepočítám výběrové LP "Válečný území". Zřejmě to bylo způsobeno tím, že se hlavní protagonisté, bratři Štěpánové, nechtějí v záležitostech kolem HNF moc hrabat a spíše se od všeho distancují. Proto můžeme být rádi, že trojCD "Na barikádách z popelnic" vůbec vyšlo. Na třech discích je obsažena trojice demonahrávek, totiž Válka (1986), Obyčejní hrdinové (1987) a Dům na demolici (1988). Každé demo má kolem tři čtvrtě hodiny a celkem je zachyceno 37 skladeb. Vzhledem k výše uvedenému nezájmu ze strany protagonistů se nelze divit tomu, že je booklet celého kompletu více než strohý a obsahuje jen nezbytné minimum informací.
Technická kvalita nahrávky samozřejmě odpovídá době i možnostem vzniku a komplet je nutné brát i jako dokument doby. Všechna tři dema přináší víceméně hodně podobný punk, rozdíly jsou minimální. HNF hráli ve trojici, tedy v základní rockové sestavě, prezentují se výraznou basou, ostrými rify a lehce netradičním ale charakteristickým, výše postaveným hlasem. Dojde na refrény nad rytmikou, kytarová sóla, punkové šlehy i pomalejší, hutně hardcoreové skladby s prvky noise. Tyto dvě polohy jsou na prvním CD zastoupeny zhruba ve stejném poměru, na dalších CD ale získává navrch pomalejší podoba.
Válka (1986)
Hned od prvního válu se na nás valí ostrý, svižný punk "amerického" střihu s výraznou basou a rytmikou. Ovšem přes razanci prvních skladeb si lze všimnout sól i jistých známek propracovanějších skladeb. Po prvních, našláplých skladbách dostávají více prostoru ty pomalejší, první z nich je čtvrtá v pořadí, "Zelený strrašidlo", vyznívající jako takové HC reggae. Následuje pomalejší, jakoby psychedelická, ale v refrénech velmi intenzivní "Do boje", krátká vypalovačka "Jen počkej zajíc" uvozená znělkou známého večerníčku a kultovní "Svět se posral". Ta má kromě razance i určitý melodický potenciál a patří vlastně k těm spíše pomalejším, zaujme expresivním textem, vystihující nejen tehdejší realitu. Následuje "Žiju jako štvanec" s atmosférou barovky až blues a její až zbytečnou zdlouhavost vynahrazují následující razantnější vypalovačky "Válka" a "Heavy metal je hnusnej". Text se poměrně silně vymezuje proti metalu, ale možná jej lze brát ironicky - "zkurvenej je metal, zkurvenej je punker, každej ale jinak a ty to musíš poznat" - těžko říct. Závěrečnou dvojici skladeb tvoří pomalejší a delší "Tygří žert" a "Tanky", které se rozjíždějí pomalu, ale ve druhé části vše zdrtí nářezovou pasáží.
Obyčejní hrdinové (1987)
Druhé CD jede ve stejných kolejích, bez podstatné změny, ale s příklonem k pomalejším skladbám. Zní tedy skladby s hutnou a bublající basou, občasnými sóly, rify, prvky noise a melodickými momenty, stále jde ale o hodně syrovou záležitost. Některé motivy se již opakují, vypalovačky obsahují sólíčka i řvané refrény nad rytmikou, což je vždy silný moment. Po "Nenávisti" následují "Bombardéry" uvozené řevem textu acapella a zvukem leteckého náletu, jde o jednu z intenzivnějších skladeb. Ovšem v půlce začne být nahrávka až zdlouhavé, viz třeba pomalá, byť patřičně zhutnělá šestá "Sebevražda". I další skladby jsou podobně hutné, v mírnějším tempu s noise/HC prvky, hodně zaujme nadčasovým textem "Můj národ". Ke konci se přeci jen objeví nějaké ostřejší skladby jako programová "Punk a Pogo", což není přímočará vypalovačka jako závěrečná "Provokace", ale strhne intenzivním zpěvem, kde je v textu definována punková kultura. Z textů čiší beznaděj, válka a její oběti, deprese, až člověk přemýšlí, že na těch řečech o prvoplánovosti něco je.
Dům na demolici (1988)
Třetí CD začíná vypalovačkou "Blokáda mozku", jejíž text je opět více než aktuální, ve skladbě zazní i mírnější ale hutnější pasáž a zpěv je až hysterický. Další skladby se vrací do pomalejší, hutnější podoby, naštvanost a syrovost ale zůstává. Sice jde o pomalejší skladby, ale pořád jsou punkově svižné, se sóly a až charakteristickými rify. Typickým příkladem je valivě melodická "Chemická továrna", která patří k zajímavějším, následuje vypalovačka "Deprese" se zvolněním ve střední části, v táhlejší až psychedelické pasáži s propracovanějšími coreovými plochami. Některé skladby zní až skoro "běžně" rockově, byť patřičně syrově a špinavě jako třeba "Závod s časem" a zaujme i intenzívní a naléhavá "Bída" s expresivním zpěvem, z níž čiší naštvaná rezignace. A mixem výše popsaných prvků se dostaneme až ke konci nahrávky, kterou zakončuje vypalovačka "Dům na demolici", ke které byl dokonce natočen i videoklip.
Osobně mi sedí více vypalovačky, kde se prostě líp ztratí nedostatky, ocenit ale musím to, že je ze skladeb cítit i nějaké pokusy jiným směrem, byť některé utahané momenty jako "Maska" mi nesedí vůbec. HNF prostě nepatří mezi tehdejší běžné punkové kapely, spíš bych je řadil někam do pomalejšího HC s prvky noise. Na všech CD je zachyceno poměrně hodně zajímavých nápadů, až mi připadá, že svojí tvorbou kapela mírně předběhla svoji dobu. Nahrávky tak rozhodně stojí za poslech, i když je to poslech místy zdlouhavý a ne úplně jednoduchý, a nelze čekat klasický, jednoduchý punk. Nahrávka určitě není určena příznivcům XIII. století, které bratři Šťepánové později založili, jde o něco úplně jiného a fanoušek třináctky by asi na HNF čuměl jak tele na nový vrata...
Jak jsem již uváděl, 3CD mi na poslech přijdou příliš zdlouhavé, ale chápu archivní koncept celého kompletu, tuto myšlenku ale trochu shazuje chybějící faktografická část bookletu. Dělat nějaký výběr je ale problematické, každému bude vždy něco chybět, ale přesto mi přijde letitý vinyl "Válečný území" vyrovnanější.
- Ambivalency - The Grindbrothers Stories
- Dark Gamballe - Robotory
- Dirty Pictures - Escape From Sloopy Lake
- Do Řady! - Join The Army?!
- Kritická Situace - Kritická Situace
- Plexis - Půlnoční rebel
- Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
- Slut - Smell me
- SPS - Jsme v hajzlu
- Šanov - Konec světa + On The Shit
- Telex - Punk Radio (best of)
- Vzor 60 - ...zběsilý sen!, Násilí plodí násilí
- Zeměžluč - Trvalá svoboda
- Zóna A - Potopa