Haggard - Tales of Ithiria
Tuto německou symfometalovou skupinu nebo spíše orchestr jsem vždy vnímal spíše okrajově, ale vystoupení na MoR 2008 mě zaujalo natolik, že jsem se vydal i na pražský koncert. Na tomto koncertu jsem si na památku koupil aktuální CD "Tales of Ithiria" ve speciální edici, kterou tvoří masivní papírový box s CD a nášivkou, přičemž vlastní CD je umístěno v papírové "pošetce". Klasický booklet je také přiložen a jeho obsah i provedení odpovídá očekávání.
CD samotné obsahuje 11 tracků včetně inter a meziher o stopáži něco málo přes 40 minut. To mi přijde trochu málo, zvlášť když je skutečných skladeb vlastně jen sedm, na druhou stranu kvalita nahrazuje kvantitu. Přesto bych vzhledem k personálnímu obsazení čekal víc, množství muzikantů podílejících se na nahrávkách i koncertech Haggard jde do desítek. Konkrétně se na "Tales of Ithiria" podílelo (včetně hostů) třicet muzikantů a zpěváků, z nástrojů můžeme jmenovat kromě běžných metalových ještě cembalo, housle, violu, violoncellu, flétnu, hoboj, tympány, klarinet a další. Množství zpěváků a zpěvaček doplňuje Mike Terrana jako vypravěč a úžasná Lulyta Garza, jí zpívaná "Hijo De La Luna" patří k vrcholům alba.
Většina skladeb kombinuje metalový a akustický přístup, zní v nich mnoho akustických nástrojů, motivů a melodií, střídají se zpěváci a zpěvačky. Vše se různě střídá a navazuje na sebe, prim však hrají akustické pasáže vhodně přitvrzené metalovými rify. Ve zpěvu se střídají různé jazyky, kromě angličtiny zní i němčina, španělština a latina - snad jsem jazyky rozpoznal dobře.
Úvod patří epickému intru, ve kterém nás Mike Terrana uvádí do alba a jako průvodce dostane příležitost ještě několikrát. Jeho hlas i epické podbarvení je opravdu až filmově pompézní, klidně si ho dovedu představit ve filmu typu Pán prstenů nebo v nějaké fantasy počítačové hře. Ač intra skoro nenávidím, tak tohle je opravdu vynikající, má atmosféru a styl, nepůsobí zkrátka jako běžná výplň. Titulní skladba "Tales Of Ithiria" na toto intro navazuje, zpěv středověkého barda se střídá ze zpěvačkou a na oba navazuje sbor. Tympány a akustické nástroje navozují pomalou a vznosnou atmosféru se středověkým nádechem a křehkým zpěvákem, následuje krátký metalový vpád, ale epické podbarvení zůstává, metalový zpěv mi přináší vzpomínky na hluboký zpěvomurmur starých Theatre of Tragedy. Ve skladbě zní akustické vsuvky a křehké melodie, střídající se zpěváci a zpěvačky překračují hranice monologu někam výš a dál.
Další skladbu "Upon Fallen Autumn Leaves" zahajují středověké "píšťaly" a další nástroje, přidává se zpěvačky s vysokým operním zpěvem. Celkově jde o svižnější a metalovější věc se vstupy akustických nástrojů, akustická a metalová podoba se střídají a vzájemně doplňují. Ve skladbě opět zní hluboký metalový zpěv doplněný operním i normálním, zazní zajímavé akustické vyhrávky, housle(?) ve vysokých, rychlých momentech gradované ženským zpěvem. Následuje dvouminutová instrumentálka "In des Konigs Hallen", ta začíná majestátně a přináší atmosféru středověkého plesu nebo slavnosti, jde o čistě akustickou resp. klasickou záležitost bez náznaku metalu.
Následující "La Terra Santa" přináší romantickou náladu spíše bardské písně. Skladba je doplněna metalovým přístupem velmi decentně, nejvíc snad hlasem (murmurem), což je zajímavá kombinace, ale silný moment vnáší do skladby i zpěvačka. Osmá v pořadí je "The Sleeping Child", svižnější věc kombinující metal a středověké motivy. Začátek patří metalové pasáži na kterou navazuje chorál a akustická pasáž včetně střídání vokálů, mezi nejzajímavější prvky patří chorály nad tympány, ženský zpěv, prostor dostane i kytarové sólo. Předposlední skladbu "Hijo De La Luna" uvádí zvonkohra, v podobném křehkém stylu jede nádherná a přitom neuvěřitelně chytlavá až podbízivá věc zpívá španělskou(?) zpěvačkou. Její zpěv je podbarven dalšími nástroji, vrchol skladby ale přijde při připojení metalových kytar nad nimiž se vokál krásně klene. Závěrečná "The Hidden Sign" se nese v podobném duchu jako celé album, obsahuje tedy střídání akustických a metalových pasáží. Metalové pasáže jsou podbarvené akustickými nástroji, skladba je místy tak trochu sypačka a obsahuje mnoho přechodů a změn. Ve skladbě opět zazní mnoho nástrojů a střídají se zpěváci i zpěvačky, zajímavý je sborový zpěv, který podbarvuje hluboký metalový zpěv.
Nahrávka obsahuje spoustu dobrých a zajímavých momentů, bohužel na mě nepůsobí nějakým jednolitým dojmem. Ani stopáž není nejdelší, což je tak trochu výhoda, protože deska nenudí a ani se na ní nic neopakuje. Tuto tvůrčí "střídmost" je třeba ocenit, protože podobným způsobem lze nahrát další a další skladby, které budou pořád znít jakž takž neotřele a zajímavě. Zajímavé je i to, že Haggard má trochu jiný přístup ke tvorbě než ostatní kapely. Většinou kapely vychází se svých možností, Haggard naopak používá to, co potřebuje a příslušného hudebníka si sežene.
Na nahrávku se lze dívat jako na pompézní kýč, jenže je opravdu nádherná, instrumentálně i pěvecky skvěle zvládnutá a zapojením mnoha hudebníků získává punc opravdovosti. Některé skladby a momenty zaujmou na první poslech, jiná se projeví až po několikerém poslechu, takže je stále co objevovat a poslouchat. Intro s titulní skladbou jsou úchvatným vstupem CD a nastavují laťku pěkně vysoko, ostatní skladby (s výjimkou "Hijo De La Luna") mají co dělat, aby jí dosáhly.
Daný styl moc neposlouchám ani nejsem fandou Haggardu, ale tohle CD je opravdu výborné, přináší skvělé skloubení klasiky a metalu, podobně jako "Death metal symphony in deep c" od Waltari. Tento přístup i ovlivnění středověkem je posledních cca deset let hodně populární, ale až na výjimky typu Haggard nejsou výsledky zrovna povedené, spíše pěkně mizerné. Poslech doporučuji se sluchátky, tak vyniknou jednotlivé nuance.