Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 2 - zobrazeno v: 19.03.2024 - 12:54:33
Jitka (29.07.2010 - 21:41:42):
Tuto knihu jsem četla poprvé v 17 letech, dnes je mi 54 a knihu jsem si přečetla opakovaně nesčetně krát. Vždy v ní najdu něco nového, vždy pochopím jiné myšlenky, stárnu tak jako hlavní hrdinka a jako ona ztrácím své děti a bojím se o jejich blaho. U knihy jsem prolila i mnoho slz. Autorce skládám veliký dík!
Verunka (10.11.2009 - 13:10:33):
Velice poctivě a důkladně popsáno, je velmi těžké zjednodušit něco tak složitého. Četla jsem podruhé, soustředila se, a stejně jsem se v příbuzenských vztazích osob nevyznala... Snad jen k závěru - Kristina byla morem nakažená už dříve, nemoc ale propukla naplno právě až při té závěrečné cestě - nešla pro mrtvou ženu právě při plném vědomí, možná by to jinak nepodnikla. Nejvíc mě zaujalo to nepodařené manželství - stále mi připadá, že když Kristina dostala, to, co chtěla, přecejen stačilo trochu snahy, odpuštění a tolerance a mohla být s Erlendem celkem šťastná, když ho přece měla tak ráda. I když byl tak nespolehlivý a zlobil ji... - no prostě chlap... :-) Ale oba byli velmi tvrdohlaví. První díl jsem četla s nadšením a nemohla se odtrhnout, druhý se zájmem, ale trochu pomaleji a ne všechno jsem chápala. Třetí díl jsem četla velmi nerada, jak se zaobírá stárnutím a smrtí... A ten konec - kvůli němu jsem si kdysi řekla, že už to číst víckrát nebudu. Ale teď doufám, že si to přečtu ještě jednou - v norštině...
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi