images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Émile Zola - Zabiják

literatura_francie zola

Émile Zola patří mezi zakladatele francouzského naturalismu, tedy směru, který uvádí převážně fakta bez jejich hodnocení a interpretace. Román Zabiják patří do rozsáhlého volného cyklu románů líčících životy obyčejných lidí, zejména dělníků, na pokraji bídy a celý cyklus se odehrává ve druhé polovině 19. století v Paříži. Zabiják líčí životní osudy Gervaisy včetně jejího pádu, v průběhu románu se z prosperující prádelnice stává vlivem manžela alkoholička, která umírá hlady v kutlochu pod schody. Vše je líčeno velmi detailně a zdlouhavě, díky tomu je kniha celkem dlouhá, vlastní děj je však spíše jednoduchý a přímočarý. Autorovi je alkohol zabijákem z titulu, nelíčí veselí mejdanů nýbrž odvrácenou stranu pití. Hrdinové jsou naprosto obyčejní lidé a nepotká je nic výjimečného, jejich život provází dřina a bída, ale berou to tak, že po práci potřebují nějaké povyražení a to jim poskytuje pouze alkohol.

V úvodu románu poznáváme dvaadvacetiletou Gervaisu a jejího druha Lantiera, ač nejsou manželé, tak mají spolu dva syny. Do Paříže přišli teprve nedávno z venkova s nadějí na lepší život. Ale Lantier bývá často venku přes noc, Gervaisa na něj čeká a sleduje anonymní davy udřených dělníků a řemeslníků. Podezírá druha z nevěry, jejich život provází bída, vzájemná otupělost a lhostejnost. Po Lantierově návratu se pohádají a Gervaisa odchází prát prádlo do prádelny, brzy za ní přicházejí její synci s tím, že si tatínek sbalil věci a odjel. Shodou okolností je v prádelně i Virginie, sestra Adély, se kterou Gervaisa viděla Lantiera, obě ženy si začnou nadávat a strhne se rvačka.

O pár týdnů později rozmlouvá Gervaisa během polední pauzy s klempířem Coupeave. Ten ji již dříve nabízel pomoc, ona ho stále odmítá, protože nechce mít nic s mužskými, chce klidně žít svůj život, pracovat a vychovávat děti. Přestože sedí v kořalně, tak svorně kritizují alkoholismus, oba uvádí špatné příklady ze života. I po této rozmluvě žijí vedle sebe v hotelu, začnou si různě pomáhat a klempířova láska k ní roste. Jednoho večera ji požádá o ruku a nakonec ji přemluví, protože i ona potřebuje aspoň trochu lásky. Společně navštěvují jeho sestru provdanou za zlatníka Lorilleuxe. Lorilleuxovi žijí v obrovském činžovním domě, místo nablýskaného krámu nachází Gervaisa maličký byteček se zlatnickou dílnou plnou chudoby a špíny. Ještě více ji zklame lhostejné a nepřátelské přijetí, Lorilleuxovi sňatek moc nevítají. Přesto svatba proběhne, je spíše skromná až trapná, uspěchaná a odbytá na radnici i v kostele. A stejná je i hostina, na které se snoubí chudoba, omšelost a trapnost se snahou zaujmout a nechat se vidět, i když je to na dluh.

Nyní sledujeme spokojený život manželů v pronajatém bytu, oba jsou považováni za spořádané a poctivé lidi, protože muž nepije ani nehýří a oba poctivě dřou. Spřátelí se i se sousedy, mladým kovářem Goujetem a jeho matkou, vzájemně si pomáhají. Gervaisa porodí dceru Nanu, dře se do poslední chvíle a třetí den po porodu už opět pracuje. Během několika let spoření ušetřili slušnou částku a tak Gervaisa přemýšlí o založení vlastní prádelny. Brzy nalézá prázdný krámek, bohužel ve stejném domě, kde žijí Lorilleuxovi. S manželem se mají jít na tento krámek podívat, Gervaisa za ním přichází teprve podruhé do práce. Coupeave pracuje jako klempíř na střechách, vysoko nad zemí, což ji stále děsí. Gervaisa s sebou bere i tříletou Nanu, ta otci mává, on se na ni otočí a zřítí se dolů. Léčba zlámané nohy trvá několik týdnů a padne na ni značná část úspor určených na krámek. Coupeave si bohužel během léčby zvykne na zahálku a zalíbí se mu, navíc trochu zatrpkl vůči práci, která ho zranila. A tak se i po uzdravení poflakuje s kamarády, vysedává po vinárnách a občas se napije vína trochu přes míru. Gervaisa se stále více přátelí s kovářem Goujetem a ten ji dokonce půjčuje peníze na rozjezd prádelny. Jeho matka to ale nevidí ráda, z Coupeava přestává být spolehlivý a pracovitý člověk, nepracuje a začíná se kazit. Gervaisa si pronajímá přízemní krám a zařizuje si zde prádelnu, podnik se rozjíždí dobře a i Coupeave se vrací do práce, často jde však raději na víno.

Opět mine několik let, když Gervaisa potká Virginii, se kterou se před lety porvala v prádelně. I přes tehdejší události se obě ženy brzy spřátelí a Virginie začne chodit do prádelny, kde se schází mnoho lidí. Gervaisa je totiž celkem oblíbená a lidé ji považují za šikovnou pradlenu, má i několik dělnic. Ale dluhy se jí stále nedaří splácet, sama je mlsná, Coupeaou zase moc nepracuje a často popíjí. Ani jeden z nich peníze nešetří, ptají se nač taky, protože peníze se mají utrácet. A tak nelze jejich život považovat ze vyloženě šťastný, Coupeaou pije už i kořalku, laškuje s dělnicemi a je hrubý k dětem, mlsná Gervaisa tloustne a střídavě se hádá a usmiřuje s domovníkovými i Lorilleuxovými.

Gervaisa se od Virginie dozví, že Lantier opustil Adélu a poflakuje se po okolí, setkání s ním se obává. Gervaisa slaví svátek opulentní hostinou, které se účastní čtrnáct lidí, všichni jsou přežraní a ožralý, veselí se tak, že je sleduje celá ulice. K divákům se přidává i Lantier, opilý Coupeave proti němu vystartuje, oba si chvíli nadávají ale brzy se smíří a Lantier se dokonce zúčastní závěru hostiny. Po této hostině začne Lantier chodit na návštěvu častěji a se všemi se brzy spřátelí, s Coupeavem začne popíjet. Lantier tvrdí, že pracoval jako ředitel továrny na klobouky a brzy bude rozjíždět další podnik, tváří se jako pán a žije si tak trochu nóbl, přesto má plno řečí o dělnících a proletariátu. Zatím si hledá nějaký dobrý podnájem, pořád chválí jejich byt a tak mu Coupeave navrhne, aby u nich bydlel. A tak začne žít Lantier s manželi, mluví jim do nákupů i fungování prádelny, na domácnost sice nepřispívá, ale stále slibuje velké kšefty. Gervaisa nyní živí dva chlapy, kteří jen chlastají a debužírují si, Gervaisa se pomalu zadlužuje všude, kde to jde.

Coupeave mívá sice dobré předsevzetí jít do práce, často tam ale nedojde a od rána popíjí. Začne flámovat přes více dní, při prvním takovém tahu se vrací ve strašném stavu a spí ve svých výkalech a zvratcích. Gervaisa se nemůže dostat do postele a tak jde spát k Lantierovi, brzo začne oba muže střídat. Nejdříve chodí za Lantierem jen když je Coupeave totálně opilý, později pravidelně každou noc, vše se odehrává před očima dcery Nany i tchyně, maminky Coupeave. Ta to roznese po lidech a Gervaise je to jedno, když se to však dozví Goujet, tak ukončí jejich přátelství, zrada jeho čistých citů ho mrzí více než to, že mu z dluhu nesplatila ani pětinu. Gervaisu pomalu přemáhá apatie, ztrácí zákazníky i dělnice a kdysi pěkný krám se utápí ve špíně a bídě. To už si Lantier uvědomuje, že jeho pohodlný život brzo skončí a tak začne běhat za Virginií a radí ji, ať krám odkoupí. O tom však nechce Gervaisa ani slyšet, Virginii stále podezírá z toho, že se chce pomstít za dávný výprask v prádelně.

Během zimy umírá maminka Coupeave, rodina pomalu nemá ani na pohřeb a během pohřební hostiny se Gervaisa rozhodne, že krám prodá. Následně se přestěhují do šestého patra, Lantier ovšem zůstává v původním podnájmu, tedy u Virginie a jejího manžela. Opečovává si obě ženy a profituje z toho, dokonce má na své straně sympatie okolí. V novém bytě poznává Gervaisa souseda alkoholika, který ubil manželku a teď soustavě mlátí osmiletou dcerku, dokonce si na ni pořídil bič. Ale hned po přestěhování to vypadá, že se karta začíná obracet, Coupeave dostává práci mimo Paříž a přestane pít. Po návratu do Paříže se ale vše vrací do starých kolejí, pracuje jen příležitostně a vše propije, také Gervaisa pracuje jen, když se jí chce. V bytě žijí v bídě s Nanou, poslední zbytky vzájemné lásky zmizely, nyní se jen nenávidí a stále se hádají, občas přiletí i nějaká ta facka. Gervaisa se občas napije vína, zato Coupeave už bez půl litru kořalky denně nefunguje.

Takto uplynou další dva roky, nyní už má Coupeave fyzické problémy z pití, třesou se mu ruce, špatně vidí i slyší. Během jednoho tahu promokne a skončí se zápalem plic v nemocnici, odtud ho převezou do blázince, protože má halucinace a vidí krysy. Po propuštění se snaží abstinovat, ale během pár dní je zpátky na předchozí spotřebě alkoholu. Gervaisa ho po večerech hledá v putykách a občas se s ním a jeho kamarády napije, aspoň propijí peníze spolu. Mezitím se patnáctiletá Nana učí na květinářku, žije v prostředí plném bídy, neřesti a špatné výchovy, děvčata se brzy učí koketovat. Okolo Nany se začne motat starší pán, cca padesátiletý továrník a když se to dozví Coupeave, začne ji řezat a tak se celá rodina věčně hádá a pere. I Gervaisa nyní pravidelně pije, skoro nepracuje a když, tak jen ty nejhorší práce. Když jednou přijde Nana domů a vidí oba rodiče opilé, tak se sbalí a odejde, o jejích dalších osudech se rodiče dozvídají z doslechu. Chvíli žila s továrníkem, pak si našla někoho jiného, občas se vrátí domů, kde dostane výprask, ale postupně rodiče otupí i vůči této potupě a nechají ji jejímu osudu. Z chlastu začne chátrat i Gervaisa, je úplně otupělá a lhostejná, ani Lantier už s ní nechce nic mít. Oba manželé nyní pijí a žijí v bídě a špíně, v bytě už nemají ani nábytek a spí na kupce sena, jí odpadky. Coupeave se co půl roku dostává do blázince, tam ho vždy dají jakž takž do kupy, ale během pár dní je to ještě horší. Při jednom pobytu v blázinci je již třetí den v deliriu, nikoho nepoznává, má vidiny a třepe se, nakonec umírá. Gervaisa několik dní předvádí ke všeobecnému pobavení jeho nemoc, to už žije v kutlochu pod schody a po několik měsících ji bída a hlad usouží a nakonec umírá i ona. Také Virginie krachuje a Lantier už má políčeno na další krám, tentokrát s drůbeží.

Celkový dojem z knihy je hluboký, sice neradostný, ale opravdu intenzivní. Zvláště druhá polovina pro mě představovala silný zážitek a tuto neradostnou četbu opravdu doporučuji. Obyčejný, jednoduchý život hrdinů je realisticky a naturalisticky popsán, nejde o žádné umělecké zpracování ve smyslu líbivosti. Naopak, vše je ošuntělé, drsné a všední, přitom zvláště v začátku je cítit touha po lepším životě. Přechod hrdinů od spokojeného života k alkoholismu je pozvolný, jejich sestup je konstantní a s výjimkou klempířova pádu ze střechy nenajdeme žádný zlomový moment. Přesto je děj líčen v určitých klíčových událostech, které vypíchnou podstatu celého pádu. Často v ději čekáme katastrofu, ty se ale odehrávají plynule na pozadí, skoro nenápadně.

Celý pád je líčen fatalisticky, je nevyhnutelný a nezávislý na vůli postav, je dán prostředím a okolím. Gervaisa není dlouhou dobu alkoholička a snaží se o přijatelný život, má však slabou vůli a nezvládne manžela, ten ji strhne do propasti s sebou. Přitom si sama občas uvědomuje hrůzu do které se řítí, vždy ale mávne rukou, protože člověk si má užívat a něco si dopřát. Lantier jako jediný je jakž takž rozumný i když je spíše vychytralý a myslí jen na svůj snadný život. Ale na rozdíl od Coupeava dokáže odejít z vinárny relativně včas, nepokračuje do totální opilosti. Coupeave pije se stejnou zarputilostí jako předtím pracoval, z určitého pohledu je mu vlastně jedno, čemu se věnuje a hranice je tenká.

Román provází hrubá, jadrná mluva, je psán lidově a jako celek je neradostný, pouze špetky černého humoru a útržky pěkných vzpomínek provází život postav, které si postupně zvyknou na vše. Naturalistické líčení graduje zejména při popisu fyzických příznaků alkoholismu, v závěru mají oba prázdno v žaludku a temno v hlavě, Gervaisa chce raději zemřít a mít pokoj. Pití není bráno jako něco veselého a zábavného a až na výjimky chybí veselost mejdanů, naopak, pití je bráno fatalisticky jako animální závislost s nutností pokračovat, kořalka přímo z destilační kolony má devastující účinky. K pití tedy svádí vliv okolí a slabá vůle, chudoba a chybějící perspektiva, přijde mi to však podáno příliš materialisticky a fatalisticky. Ale horší než alkoholismus mi připadá apatie, lhostejnost, rezignace a bezmocnost postav, to vidím jako hlavní poselství románu.

26.12.2009
literatura_francie zola
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.