images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Egon Bondy - Prvních deset let

bondy hrabal kalandra teige havlicek boudnik vodsedalek krejcarova_honza surrealismus kafka kerouac

Od shlédnutí filmu "Tři sezóny v pekle" jsem se chystal na (další) přečtení jeho volné předlohy, ale dostal jsem se k tomu až teď.

Kniha obsahuje necelých sto stránek vlastního textu, ten je následován několika přílohami včetně fotografií. V předmluvě jsou porovnáni čeští undergroundoví spisovatelé počátku padesátých let s beatníky v čele s Kerouacem a jsou zmíněny překvapivé paralely. Svým způsobem jde totiž o srovnatelné jevy s tím, že u nás byla situace tvrdší a syrovější, naši spisovatelé měli sice jenom ovocný vermut místo drog, zato jim hrozili lágry. Tento úvod také vymezuje literární underground padesátých let i okruh autorů, mezi nimiž se Bondy pohyboval.

Začátek knihy se odehrává na jaře 1947, sedmnáctiletý Bondy, tehdy vlastně ještě Zbyněk Fišer, končící dandy, buržoust a elegán, se seznamuje se studenty grafické školy, Vladimírem a Libuší. V té době je již komunistou a surrealistou a během tohoto seznámení si uvědomí, že je i velkým básníkem. Líbu později vyhledá v zámečku v Hlubočepích (zámeček Slovanka), kde se později odehrává "Máša a Běta", protože si uvědomí, že ji miluje. Slovanka je studentská ubytovna a maličké pokojíčky, nepohodlí i komunitní duch zásadně kontrastuje s Bondyho předchozím životem, od něhož se cíleně odtrhuje a zbavuje se buržoazních zvyků. Opouští gymnasium i domov, vstupuje do komunistické strany a seznamuje se s malířem Hannesem, který později umírá na tuberkulózu.

V lednu 48 se ocitá na stavbě mládeže, následují únorové události a později odsouzení Jugoslávie. Tyto události vnímá s rozpaky a politiku strany začíná odsuzovat, už kolem sebe nevidí revolucionáře z přesvědčení, ale prospěcháře. Ze společnosti mizí spontánnost a nadšení, následuje postupné sešněrování života i všeobecná opatrnost, to vše vnímá Bondy optikou zamilovanosti do Líby a chození s Evičkou. To vše však brzy končí a Bondy se ocitá poprvé v životě na dně, nepracuje, nestuduje a živí se všelijak. Přesto jde o období radostného mladického nadšení a opojení, ve kterém se setkává revoluce a láska. Únorový převrat Bondy brzy odmítne jaké málo marxistický, toto odmítnutí je spíše na intuitivní bázi než na základě hlubších znalostí. A i jeho pád na dno společnosti je spíše mimovolný, jako předúnorový a celkem aktivní člen strany měl před sebou slibnou kariéru. Tu však, opět spíše intuitivně, odmítá a později sám přiznává, že na svém osudu neměl až tak velké vědomé zásluhy. Ke zmíněnému zlomu dochází, aniž by ze vzpomínek bylo zcela zřejmé a jasné proč a jak, ale to je prostě život.

Poté se seznamuje s K.Tiegem a okruhem autorů kolem něj a začne studovat na vysoké školy politické. Na vánoce 48, před zahájením příprav ke zkouškám, dojde k osudovému seznámení s Honzou Krejcarovou. Tím začíná Bondyho sezóna v pekle, Honza byla femme fatale nejen jemu, ale i mnoha dalším mužům a ženám, s Honzou se Bondy mnoho let opakovaně rozchází a zase dává dohromady. Jejich první šílené soužití a třeštění končí v březnu prvním Bondyho pobytem v blázinci, ještě předtím se stihl seznámit se Závišem Kalandrou. Následují neúspěšné pokusy o útěk od Honzy, stěhování do Mníšku a na Dobříš, každodenní žebrání po celé Praze, kdy jde Honza z kriminálu do kriminálu.

Bondy střídá různé okruhy známých a v jednom z nich se rodí Velký plán zahrnující pašování stříbra a křišťálu do Vídně a nylonek zpět, cílem je zisk peněz na provedení surrealistické revoluce v Paříži. Po úspěšném cvičném přechodu hranic následuje další, už ostrý, v doprovodu opilého číšníka-notorika. Přes tragikomické bloudění v pohraničí se bez problémů dostanou do Vídně, ale z týdenního pobytu si Bondy pro opilost nic nepamatuje. Povzbuzen úspěchy plánuje další přechody, ve Vídni žije několik týdnů a následně je zde i zatčen. Pokouší se o kontakty s různými tajnými službami, těm slibuje odstranění komunistických vůdců nakaženými blechami, což je v počínající korejské válce silné lákadlo. Po návratu do Prahy chystá další přechod, tentokrát s Honzou, ta ale odmítá jít po silnici, jak dosud Bondy chodil a tak je v lese chytí pohraničníci. Zatčení a vyšetřování trvá několik týdnů, nakonec jsou oba propuštění, v tom jim pomůže i předchozí pobyt v blázinci. Poté Honza tvrdí, že je s Bondym těhotná, ale totéž tvrdí i jeho příteli, se kterým se později na rok ožení. To už je podzim 1950 a Bondy píše sbírky "Totální realismus" a "Pražský život", první verše a rovnou výborné, jak sám nekriticky uvádí.

Dále se věnuje letem 51-55, které mu splývají pro heroické pití, přitom pivo ochutnal až na jaře 1951, předtím pil jen ovocné víno. Pivo mu ale zachutnalo a tak ho pil pořád, stále je bez práce a živí se drobnými krádežemi, je sanktusák a individuum práce se štítící, což je v té době něco nepředstavitelného a šíleného. A ani mu to nepřipadá tak zábavné, jak líčí jeho tehdejší přítel Bohumil Hrabal ve svých povídkách. K Hrabalovi má vůbec trochu divný vztah, jeho práce z padesátých let uznává a chválí, přesto mi připadá, že o něm mluví s jistým despektem, snad pro Hrabalův pozdější úspěch a popularitu. U Hrabala Bondy prožívá i první velkou intelektuální krizi spojenou s krizí Engelsova pojetí marxismu. Tato krize je pro něj důležitější než pijácké aféry, i když tehdy zvládal vše - pití, čtení, psaní i filosofii - holt mládí. Jeho přátelé ho nasměrují na indickou filosofii a přes theosofické bláboly se dostane k buddhismu, mimovolně získává i zkušenosti s hadí sílou.

I v této době se občas objeví Honza a hned zase zmizí, dojde k Bondyho pokusům o zaměstnání i na občasné pobyty v blázinci nebo na StB, zde se nabízí otázka, co všechno autor zamlčuje. Jeho rozepsaný experimentální román policie dvakrát zabaví a potřetí ho píše už jen jako "Zbytky eposu", zajímavější je líčení jeho tehdejší potřeby učitele jako byl Ježíš nebo Buddha s tím, že mu stačí jen vědomí o jeho bytí a existenci. Popisuje i svůj vztah k Bohu a Jeho hledání, úvahy o Bohu ho od té doby provází stále a Bondy se v té době začíná profilovat jako svérázný myslitel kombinující Boha a marxismus. Pokračuje v líčení dalších mystických zážitků, které získává bez usilování, na rozdíl od jogínů a mystiků. Na jaře 1955 přerušuje ze dne na den styky s většinou přátel a později dochází k mírnému zklidnění a cestě jinam. Na popud obvodní lékařky si dodělá maturitu a začne studovat filosofii na VŠ, milostné a pivní avantýry však pokračují. A tím prakticky končí prvních Bondyho deset let.

Prvním dodatkem jsou dva úryvky z "Prózy 2000", což je mírně umělecky zpracovaný deník, faktograficky přesnější než pozdější vzpomínky a můžeme v něm poznat i autorův raný literární styl. První ukázka popisuje události kolem zatčení Kalandry, druhá, zajímavější, líčí zkušenosti ze stavby mládeže, kde se Bondy dostává od charakteristiky vojenského a kasárenského komunismu až k odsouzení sovětského režimu. Následují úryvky z deníku z přelomu let 49/50, resp. pět zápisků za listopad 49 a jeden ze začátku ledna 50, nevíme však, zda jde o výběr, nebo kompletní (zachované) záznamy. Deníkové záznamy podrobně líčí události, jež známe ze vzpomínek a v detailech se samozřejmě liší, můžeme tak porovnat jeho tehdejší vidění se vzpomínkami o 30 let později. Dojde na vzpomínky na intervenci ve prospěch Honzy, včetně u Wericha, kterého také líčí trochu jinak než jak je všeobecně vnímán. Z těchto zápisů je cítit láska i mládí, vzpomínky to už trochu filtrují jednak odstupem času a pak tím, co následovalo.

Vlastní vzpomínky byly napsány v roce 1981 a text měl být původně utajen a publikován až 50 let po smrti autora. Dobu padesátých let líčí Bondy jinak než známe z oficiálního hodnocení a myslím, že pravdivěji, což už jsem psal v recenzi "Máša a Běta". Vše se odehrává v rychlosti a zmatku, mládí a nadšení, je zmíněna obrovská sranda, kterou zažívali i to, jak vše nesl jeho otec. I přes množství vypitého alkoholu nevyužívá s tím spojené historky ve své tvorbě a ani ve vzpomínkách, vše je jen naznačeno jako pozadí pro intelektuální úvahy a duchovní hledání, což je pro něj důležitější než lehce skandální pitky. A po dočtení má člověk chuť se něco o tom surrealismu dozvědět, což ovšem skončí Bretonovým surrealistickým manifestem.

V knize je zmíněno i mnoho umělců, s nimiž se Bondy přátelil, patří mezi ně Bohumil Hrabal, Záviš Kalandra, Karel Teige, Zbyněk Havlíček, Vladimír Boudník, Ivo Vodseďálek nebo Honza Krejcarová. Poslední zmíněná byla opravdu poděs, nepořádná chorobná lhářka i originální básnířka, v její osobě se tak trochu symbolicky setkávají různé vlivy našeho malého národa. Honza byla dcerou Mileny Jesenské, tedy přítelkyně Franze Kafky (viz Kafkovy Dopisy Mileně), jehož mohla být i dcerou. Do té se Honza někdy promítala, i když jí asi nebyla, zato její dědeček byl potomkem Johannese Jessenia, jednoho z českých pánů popravených roku 1621 na Staroměstském náměstí.

"Prvních deset let" ukazuje jak přelom padesátých let, tak určité kulturní podhoubí i formování Bondyho jako myslitele. Mnohé je jistě zamlčeno, pitky s Hrabalem by knize zase přidali na popularitě, ale tomuhle lákadlu Bondy (nikdy) nepodlehl. Naopak líčí to, co je důležité pro něj a to tak, jak to prožíval on sám, kniha také objasní mnoho detailů (nejen) z jeho pozdější tvorby.

Co se týká srovnání s filmem, tak je nutno konstatovat, že první cca třetina knihy sloužila jako dosti volná inspirace, některé detaily jsou však použity doslovně.

28.02.2010
bondy hrabal kalandra teige havlicek boudnik vodsedalek krejcarova_honza surrealismus kafka kerouac
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 2 - zobrazeno v: 19.03.2024 - 05:44:07
honcikova@seznam.cz (08.04.2013 - 11:10:33):
Honza Krejcarová -Jana Černá nebyla skutečně dcerou Franze Kafky, už z toho důvodu,že zemřel v roce 1924 a Honza se narodila v roce 1929 v manželství Mileny Jesenské s architektem Jaromírem Krejcarem.Navíc vztah s Kafkou zůstal zřejmě po sexuální stránce nenaplněn.
nika2008@volny.cz (07.09.2011 - 00:41:00):
Jana Černá zaručeně nebyla dcerou Franze Kafky, to Hrabal kdesi takto mystifikoval. A MUDr. Jesenský nebyl příbuzným Jessenia, ale spisovatelky Růženy Jesenské. Jesenský a Jessenius, to je jen další mystifikace, s kterou už nevím kdo přišel.
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.