Karel Čapek - Povídky z jedné kapsy, povídky z druhé kapsy
Tyto dvě sbírky krátkých povídek jsou zažité jako detektivní, což mi přijde jako zavádějící zařazení. V mnoha povídkách se sice vyskytují detektivové a zločinci, ale zápletka má ke klasické detektivce až na výjimky hodně daleko. Čapek v povídkách spíše líčí člověka s obrovským porozuměním pro jeho silné a hlavně slabé stránky a k tomu se kriminální prostředí dobře hodí, Čapek však častěji používá tajemné motivy, roli náhody, podvědomí a asociací, tedy postupy, známé i z jeho dalších povídkových sbírek a románů.
Čapek vlastně nikdy neabsolutizuje a vše je u něj relevantní, ať vina nebo trest, čímž naplňuje svoje noetické zásady. U viny i trestu důsledně rozlišuje spravedlnost lidskou a boží, čímž dává některým povídkám rozměry tragédie, často velmi dojemné a smutné. A i když jde o vraždu, tak je schopen vidět vraha jako nešťastného člověka, pro nějž jsou větším trestem výčitky svědomí a čin samotný než světská spravedlnost. Na druhou stranu je zločin často líčen spíše jako (noblesní) řemeslo, mluví se o stavovské cti i nepsaných zákonech a dohodách a vše je skoro idylické.
Jednotlivé povídky se odehrávají v různém prostředí, ať už v Praze, ve větších městech nebo na venkově a tak se v nich objevují policisté i četníci, různé druhy zločinců a také mnoho převážně obyčejných lidí. I v těchto povídkách převažuje mužský svět a to v podobě idylické a gentlemanské, a tak má člověk z četby příjemně nostalgický pocit. Když mi před lety kolega tvrdil, že tyto povídky patří k mistrovským dílům, moc jsem mu nevěřil, ale nyní, po jejich přečtení, mu dávám plně za pravdu. A o jejich oblibě svědčí i to, že některé z nich byly (působivě a citlivě) zfilmovány.
Povídky z jedné kapsy
V povídkách lze vysledovat několik tématických okruhů, jedním z nich je náhoda a role podvědomí. A tak v úvodní povídce "Případ dr. Mejzlíka" odhalí dr. Mejzlík kasaře díky botám, na základě volných asociací je odhalen vrah v povídce "Experiment profesora Rausse" nebo "Básník" pomůže najít hledané auto rozborem vlastní básně. Povídky "Ukradený spis" a "Ztracený dopis" mají podobný námět, v obou marně řeší ztrátu důležitého dokumentu ti nejlepší detektivové. Jednou ho najde starý policejní praktik na základě znalosti místních zlodějíčků, podruhé spis najde majitel v noci jako náměsíčník. Několik povídek se týká předpovědí budoucnosti a tyto předpovědi jsou dosti překvapivé a často se obrací proti dané osobě - jenže ve skutečnosti jsou nečekaně (a absurdně) pravdivé.
Další povídky líčí temná a podivná zákoutí lidské duše, třeba "Modrá chryzantéma", ve které slabomyslná dívka snadno nalézá modré chryzantémy, které marně hledá zbytek města. Dívka totiž chodí i tam, kam je úředně vstup zakázán a tak tam běžný člověk, svázaný pravidly, nedokáže vstoupit. V povídce "Rekord" dá zase vztek mladíkovi sílu hodit kamenem dál, než nejlepší koulař a zasáhnout hrubého statkáře, ale protože není schopen svůj čin zopakovat, nikdo mu nevěří a to i přesto, že se k činu přiznal. Jindy zase přesvědčí stará matička známého spisovatele, že její syn byl nespravedlivě odsouzen za vraždu tety, spisovatel se do případu vloží a dosáhne omilostnění. Jenže místo vděku se dočká zklamání, mladík se mu k vraždě přizná a začne spisovatele dokonce vydírat, protože by pro něj byla obrovská ostuda, kdyby vše vyšlo najevo. Až dojemně působí "Oplatkův konec", líčící štvanici na prchajícího muže, který zastřelil několik strážníků, četníků a železničáře. Ti všichni ho pronásledují z kolegiality k mrtvým, ale po dopadení vše vyzní do ztracena a rozpaků. Na všímavosti lidí pro nepatřičné detaily je založena povídka "Muž, který se nelíbil", která líčí také útrapy člověka ukrývajícího se před zákonem.
Ve sbírce dojde i na další zpracování osamocené šlépěje ve sněhu, tentokrát k ní dotyčný volá policejního komisaře, ten ale tvrdí, že policie neřeší záhady ale jen dodržuje pořádek, tedy zákony. Touto povídkou začíná několik povídek, spíše filozofických, o trestu a lidské i boží spravedlnosti. V povídce "Poslední soud" je Bůh zván jako svědek soudu devítinásobného vraha. Bůh, jako vševědoucí, nedokáže soudit, protože lidi zná, rozumí jim a chápe je, proto musí o trestu rozhodovat lidé. A i pro ně je to těžké, třeba v povídce "Zločin v chalupě" zabil chalupník tchána - skrz pole, skrz krávu, skrze jetel. K činu se přiznává ale vinný se necítí, jednal totiž ve prospěch hospodářství, což soudce, také ze selského rodu, uznává. A podobně lidsky přistupují soudci k případu trestance Záruby, podmínečně propuštěného po dvanácti letech, kdy se zpitomělý z davu lidí připletl k demonstraci a nyní mu hrozí doživotí.
V závěrečné povídce "Zločin na poště" bere četník spravedlnost do svých rukou v případu dívky z pošty, která se utopila kvůli chybějícím dvěma stovkám. Po jeho zásahu jsou na tom oba viníci stejně jako před činem, navíc s vědomím, že se o jejich činu ví, i když ho nelze běžně potrestat. Ale zrovna tento případ mě moc nepřesvědčil o oprávněnosti zásahu, což byl možná autorův záměr. Podobně zůstává nepotrestaný vrah v povídce "Zmizení herce Bendy" a i zde ho má alespoň strašit vědomí, že někdo o jeho činu ví. A na svědomí dojde i v povídce "Vražedný útok", kde výstřel do okna vystraší pana radu a ten začne přemýšlet, kdo by ho mohl nenávidět. Nejdřív je samozřejmě přesvědčen, že nikdo, pak si ale vzpomene na každodenní situace a hlouposti, které mohly zavdat příčinu - každý člověk prostě sem tam nechtěně a nevědomky ublíží.
Povídky z druhé kapsy
Druhá sbírka povídek obsahuje množství kratičkých povídek, které si vzájemně vypráví větší skupina mužů. Povídky na sebe tematicky navazují a témata i atmosféra se převaluje z jedné do druhé, většina témat se opakuje z předchozí sbírky, často je ale použita v nových a originálních souvislostech. Některé povídky jsou celkem vtipné, dojde i na několik, spíše kuriózních "dokonalých" zločinů, na náhodná odhalení i použití netradičních metod při vyšetřování. I zde ukazuje Čapek pochopení pro lidi, například krádeže kaktusů sběratelem skoro omlouvá sběratelskou vášní, podobně i plánovanou krádež vzácného koberce. A mezi tyto vášně, které dělají muže mužem, patří i luštění záhad, zmíněné třeba v povídce "Muž, který nemohl spát".
Z vtipných povídek mě hodně pobavil "Případ s dítětem", kdy komisař, starý mládenec, detektivně vyšetřuje ukradené dítě. Komická je i "Grófinka", tedy šlechtična zamilovaná do špiona a mezi vtipné povídky se řadí i "O lyrickém zloději" nebo "Soud pana Havleny" ve kterých hrají svoji roli i noviny a popularita. Na druhou stranu najdeme i povídky závažnější, až existencionální "Baladu o Juraji Čupovi"; "Občejná vražda" zase líčí rozdíl mezi mrtvým člověkem proti stovkám mrtvých ve válce a dojde i na maličkosti, které mohou zásadně změnit lidský život, viz "Sbírka známek" Jiné povídky líčí lítost (napraveného) zločince, roli svědomí ("Povídka o ztracené noze", "Závrať", "Ušní zpověď") nebo bezmoc člověka, který ví o zločinu, ale nemůže mu zabránit ("Historie dirigenta Kaliny"). Celkově jsou povídky z druhé kapsy více detektivní nebo kriminalistické, i když často zůstáváme nohama na zemi, a tak se "Smrt Barona Gandary" mění z tajemné špionážní vraždy na obyčejnou vraždu loupežnou. A i nyní jsou zločinci často líčení jako seriózní živnostníci se stavovskou ctí, viz třeba "Případ sňatkového podvodníka".
- Bílá nemoc
- Čapkovy povídky
- Karel Čapek - Boží muka, Trapné povídky
- Karel Čapek - Divadelní hry (Loupežník, R.U.R., Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka)
- Karel Čapek - Hordubal, Povětroň, Obyčejný život
- Karel Čapek - Hovory s T.G.Masarykem
- Karel Čapek - Krakatit
- Karel Čapek - První parta
- Karel Čapek - Továrna na absolutno
- Karel Čapek - Válka s mloky
- Karel Čapek - Život a dílo skladatele Foltýna
- Krakatit
- O věcech nadpřirozených