Psí Vojáci - Live I.&II.
Toto živé dvojalbum z roku 1993 zachycuje jedno z nejslavnějších období alternativní kapely Psí Vojáci seskupené kolem zpěváka, klavíristy a básníka, resp. textaře Filipa Topola. Album je nahráno v klasické sestavě Filip Topol (piano, zpěv, texty), David Skála (bicí nástroje), Jan Hazuka (basová kytara) a Jiří Jelínek (altsaxofon) a svým způsobem završuje volnou trilogii živých nahrávek.
Přestože navazuje na nejslavnější studiové desky z počátku 90. let, nezazní z nich prakticky nic, i když lidé neustále vyvolávají Hospodu, Žiletky nebo Nedoryho. Místo toho se jim dostane trochu jiné podoby kapely - intimnější a subtilnější, plné melodramatů, instrumentálních ploch atd., což je velmi zajímavé, nevím však, nakolik se to hodí k vyprodaným sálům.
Dvoj CD obsahuje 24 skladeb na ploše cca 100 minut. Úvod patří celkem svižným skladbám "Říkal mi přítel" a "Prší 1", kde dominuje hutná rytmika s basou, výrazný klavír a objeví se i saxofonová sóla. Následuje zhudebněný vtip "Muž na chodníku 1" v podobě zdlouhavého melodramatu, kde zaujmou instrumentální vyhrávky. Poté dojde na celou řadu zajímavých skladeb, expresivních i jemných, kde převažuje recitace nebo zpěv a často se obě podoby objeví v jedné skladbě, viz např. "Anděl". Mezi ty jemné patří třeba méně známé "Překvapení", "Russian mystic pop op. V." s teskným saxofonem a vyprávěným textem, intimně šeptaná zpověď o neporozumění si "Piráti", "Hotel" a další. Tato forma nabývá vrcholu v "Bajce", což je krásná, křehká a něžná skladba, klavír a další nástroje zazní relativně sporadicky a přesto má skvělou atmosféru. Mezi expresivní, rockovější a řekněme i "masovější" patří třeba trilogie "Allegro", což jsou svým způsobem (textově) "Piráti" naopak, pomalejší "Prší 2", "Ukradli" nebo jedna z nejvýraznějších skladeb, "Irská balada" se třináctého století, skvělou středověkou náladu přináší i "Žiju". Zhruba v polovině záznamu mi přijde atmosféra taková jalová, ale ke konci se zase zlepšuje, i díky nervní a svižné skladbě "Muž na chodníku 2", která patří mezi "příběhy", i když podle Filipa "tohle není další příběh".
První přídavek tvoří "Pětinová" trvající skoro deset minut. Na začátku totiž čeká repetativní basa a saxofon dost dlouho, než se Filip přidá, asi je na cestě ze šatny - něco takového si z tehdejších koncertů vybavuji. Po dalším vytleskávání zazní poslední věc "Russian mystic pop op. III.", kde zní Filip naštvaně i unaveně - opět si vybavuji, jak ho ty koncerty až nebavily, ale ten hlad po nich byl obrovský.
Zachycený živák přináší spíše koncertní program než klasické přehrávání největších hitů. To je sice velmi zajímavé, ale nevím nakolik je tento přístup masový a koncertní, připadá mi totiž, že se intimní a variabilní skladby hodí spíše pro malý klub než pro velký sál. A ne všichni tento přístup chápou a kapela, nebo aspoň Filip, byl už unavený až naštvaný ze všech těch Žiletek, Hospod a Kiliánů. (Ale nebudu dělat machry, tehdy jsem taky pod pódiem vyřvával "Merlyn Monroů".)
Hudebně je to opravdu skvělé, Filip na klavír hrát umí a kapela perfektně šlape, expresivní, surrealistické a periferní texty tomu dodávají perfektní atmosféru. Opakovaný poslech ukazuje, že snad každá skladba obsahuje velmi zajímavé hudební momenty - ale na koncert tomu chybí skutečně "koncertní" drive a spád. Při komunikaci s diváky působí Filip plaše, když má ale zpívat, recitovat, řvát nebo šeptat, je už suverénní. A reakce diváků (dívenek) jsou až hysterické, jednak šlo o dobu největší slávu kapely a taky to mělo být poslední turné před ukončením činnosti.
Záznam je sestříhán ze čtveřice vystoupení v červnu 1993 a i v kombinaci s vybranými skladbami mi přijde až zdlouhavý, resp. dramaturgicky nedotažený. Přesto je pro mě CD kultovní vzpomínkou na zvláštní dobu, kdy Psí Vojáci vyprodávali sály a my byli mladí...