images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Erlend Erichsen - Národní satanista

lordsofchaos gorgoroth erichsen literatura_norsko

"Národní satanista" je debutový román bubeníka norských blackmetalistů Gorgoroth. Autor zde umělecky líčí vznik extrémní metalové scény v Bergenu v první polovině devadesátých let. Tato doba vypalování kostelů a vražd byla již několikrát zdokumentována, nicméně Erlend přináší subjektivní a umělecký pohled takříkajíc zevnitř. Knihu vydalo brněnské vydavatelství Host jako svoji 666. knihu, což je symbolické - ať už je to pravda nebo ne.

Hned na začátek je třeba uvést (zopakovat) jednu zásadní věc - "Národní satanista" není literaturou faktu, jde o uměleckou fikci, i když se zde objevují skutečné postavy a kapely. Vlastní příběh i jeho hrdinové jsou však fiktivní, skutečné události jsou pozměněny, znalec se však asi snadno zorientuje. A i když ne, tak to vůbec nevadí.

Dějově pokrývá kniha období zhruba dvou let; na začátku končí hrdinové střední a na konci je jim 21. Celý příběh sledujeme očima vypravěče, ten se s kamarádem vydává na koncert Gorgoroth, kde zažijí úžasné pocity odtažitosti, nenávisti a pohrdání stádem a pod tímto dojmem se rozhodnou založit blackmetalovou kapelu. Na začátku jsou oba hrdinové anonymní, teprve v průběhu děje přijmou pseudonymy - Ljavold (vypravěč) hraje na kytaru a Vinterblod (jeho kamarád) hraje na bicí.

Brzy poznáme zásadní rozdíl mezi nimi - Ljavolda zajímá především hudba jako taková, kdežto Vinterblod je posedlý temnotou a vyzařuje z něj zvláštní síla, hrdost a nenávist; mluví a koná jako výlučná individualita a stojí proti stádnosti a masovosti. Tento postoj vtahuje Ljavolda do sebe a on se začíná měnit, což se jeho rodičům nelíbí - dobře si pamatují vypalování kostelů a související násilnosti, které odmítají.

Po několika měsících zkoušení ve sklepě je rodiče vyhodí a tak si najdou zkušebnu ve městě, někdy v té době nazvou kapelu Stormvold. Díky několika násilným incidentům si získávají jisté jméno na scéně a tak se k nim chtějí přidat další členové. Přesto, že jsou to lepší muzikanti, krotí Vinterblod nadšení nad jejich příchodem. Podle něj musí oni dva, jako jádro Stormvold, zůstat odtažití a neprojevovat žádné nadšení, podstatné je jen zlo a temnota.

Po dalších měsících zkoušení vydají kladně přijaté demo. Vinterblod dostane laso do kapely Dark, velmi uznávané a násilnické. Tato kapela je spojovaná s vraždami a vypalováním kostelů, Vinterblod s nimi chvíli bubnuje ale nakonec se rozhoduje pro Stormvold. Jeho postoje jsou totiž stále extremnější a tím si získává další respekt. Zbytek Stormvold však víc zajímá hudba a i Ljavold má z Vinterbloda strach a ani ho úplně nechápe. Spojuje je ale to, že svojí hudbou nechtějí vzbudit žádné pozitivní emoce, jen nenávist.

Jediný člověk mimo komunitu, s kým se Ljavold setkává, je jeho stará kamarádka ze sousedství Hilde. I ji jejich hudba začíná postupně přitahovat, ale zvláštním, zvráceným způsobem. Ale stále zůstává mimo a je jediným "normálním" člověkem v celém příběhu, slouží jako jistá konfrontace s "normálním" světem. Ljavold s sebou Hilde všude "tahá" k nelibosti Vinterbloda, který jí dokonce vyhrožuje.

Vinterblod odmítá i ty členy scény, kteří o nenávisti jen mluví a nic nedělají. Jedním z nich je Tor, jehož Vinterblod opakovaně provokuje k vypálení kostela. A tak jim jednoho večera Tor zavolá, že je před kostelem s benzínem a ať jedou za ním, což skutečně udělají. Vzápětí Tor s Vinterblodem kostel zapálí, Ljavold vše jen z povzdálí sleduje. Vypálený kostel vzbudí nadšení na scéně ale Ljavoldovi je z toho špatně a cítí, jak mu vše přerůstá přes hlavu.

Také probíhá natáčení prvního CD, Ljavold dál sebou vodí Hilde i přes Vinterblodovo varování. Po jedné zkoušce dojde k těžké hádce která skončí tím, že Vinterblod napadne Hilde a těžce ji zraní, Ljavold najednou neví, jak se zachovat a jeho zmatek roste. Proběhne i první koncert Stormvold, po jeho skončení je ještě ze šatny odvede policie. Tor, podezřelý z vypálení kostela, se totiž oběsil v cele a na Vinterbloda přišlo udání od Hilde. Ljavold vše zapře a ráno zjistí, že Vinterblod mezitím prchl na Island - tím vše končí, ve zmatku, chaosu a zkáze.

***

Knihu je třeba brát jako uměleckou fikci, nikoliv jako dokument nebo literaturu faktu. Přesto jde o skvělou sondu do prostředí plného pohrdání a nenávisti vůči davu a přesvědčení o vlastní výlučnosti, které se vine celou knihou společně s touhou po vlastní osobitosti, vyjádřené skrze hudbu. Ta zachycuje temnotu v nich, slouží jako bariéra, která odežene slabé a stádní tvory a naopak k nim přitáhne podobně smýšlející.

Toto přesvědčení vede k ponoření se do vlastního světa, z něhož se jen těžko vynořuje a bez kontaktu s realitou se hrdinové potápí hlouběji a hlouběji, roztáčí se spirála nenávisti a násilí. Kontakt s realitou zde představuje Hilde, která paradoxně vnesla do celé situace ještě větší neklid a rozvrat; to Ljavold ji k sobě "lákal" a přitom ho oba (ona i Vinterblod) varovali, ať to nedělá.

Podstatnou složkou děje je samozřejmě násilí. Vinterblod má násilnické sklony a black metal bere smrtelně vážně, nesnese žádné zlehčování, což je vidět v několika epizodách vrcholících napadením Hilde. Navíc je obratný manipulátor a ostatní dožene do extrému, viz třeba Tor a zapálení kostela. Útěkem ale dokazuje, že sám nedokáže nést důsledky svých činů, byť ho "soudí" společnost, kterou neuznává. V této souvislosti se pak lze i ptát, zda byl Ljavold jen (naivní) obětí nebo zda sám vše myslel vážně.

Knihu lze chápat jako reportáž nebo exkurzi do temných zákoutí lidské mysli. Čtenář může přemýšlet, kde se v protagonistech vzala tak silná nenávist vůči společnosti a touha po individualitě, zejména Vinterblod se vymezuje proti společnosti a křesťanství, hlásá pohanský individualismus - je hrdý na Norsko a jeho pohanské tradice. V jistém smyslu jde o myšlenky navazující na R.Wágnera a F.Nietzscheho (oba jsou zmíněni). A obecně bych řekl, že pocity hrdosti, nezávislosti a z toho plynoucího odporu k mase zažívá hodně mladých, koneckonců různé anarcho-punkové myšlenky jsou vlastně dosti podobné. Řešení se sice liší ale ten výchozí pocit je stejný.

Zaujalo mě, jak málo jim stačilo - jejich směřování ovlivnil jeden koncert a jedno demo (Gorgoroth) - dnes máme tuny muziky ale pamatuju doby, kdy člověk poslouchal dokola jednu, dvě kazety...

Autor evidentně ví o čem mluví, nevím však, nakolik jsou použity autobiografické prvky, což není podstatné. Když se oprostím od dějové složky tak nejzajímavější jsou líčené pocity - jak nenávisti tak prožitků hudby, ať při poslechu tak při hraní.

Kniha je celkem útlá a od půlky je hodně čtivá, hlavně díky tempu a faktu, že vypravěč líčí svoje pocity - tím osobním prožitkem je kniha opravdu zajímavá. Nelze říct že bez znalosti hudby a komunity si to člověk neužije, to základní poselství a pocity jsou obecné. Na druhou stranu, když člověk zná dobové souvislosti, tak ho to násilí ani vypalování kostelů nešokují.

19.05.2013
lordsofchaos gorgoroth erichsen literatura_norsko
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 1 - zobrazeno v: 19.03.2024 - 11:20:41
Verunka (29.05.2013 - 12:14:56):
Hrdost, individualitu, pocit odlišnosti i potřebu vyjádřit se hudbou chápu, nenávist vůči všem ale (naštěstí) ne...
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.