images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Charles Bukowski - Poštovní úřad

usa_udg bukowski

Americký undergroundový spisovatel Charles Bukowski patří mezi kultovní autory, jeho dílo jsem nejvíce prožíval na gymplu resp. na výšce. Což je období, které má k jeho pojetí života blízko, dnes už vše vidím trochu jinak ale jestli je to dobře nebo ne, těžko soudit. Bukowského knihy však pro mne mají stále svěží a syrové kouzlo něčeho provokativního, něčeho, co stojí proti majoritní společnosti, i když on sám se takhle asi ani nechápal - jen chtěl žít po svém.

Román "Poštovní úřad" líčí příhody autorova alter ega, Hanka Chinaski, během práce na poště. Hank se před vánoci dostane na poštu jako brigádník, roznos pošty se mu zdá jako snadný způsob výdělku a tak nastoupí po vánocích jako zaskakující pošťák. Tzn. roznáší poštu když je škaredě a regulérní pošťáci se háží marod atd. Bukowski v knize líčí otřesné zážitky a podmínky, po zaměstnancích se vozí sadistický šéf, termíny třízení i roznosu jsou nereálné a adresáti doručovatelům nadávají. Hank pracuje prakticky každý den bez nároku na volno, navíc má většinou kocovinu, protože pije s Betsy dlouho do noci.

Úvod knihy obsahuje tak trochu ironicky kodex zaměstnance pošt. Ten, jakožto státní zaměstnanec, reprezentuje nejen poštu ale i vládu a podle toho se má chovat. Jenže nadřízení se k zaměstnancům chovají otřesně, pošťáci však drží hubu a krok, protože jsou rádi, že vůbec mají práci. Pouze Hank se snaží trochu bojovat, ne že by mu o něco šlo ale prostě sebou nenechá orat, nemá ohledy na rodinu ani strach, že ztratí práci. V jeho případě nejde o žádné vyšší morální hodnoty, jemu je to prostě jedno. Ale na druhou stranu ukáže jako jediný trochu lidskosti ve chvíli, kdy se zhroutí starý kolega, ostatní si nedovolí vypadnout ani na vteřinu z tempa a plní jakékoliv nesmyslné požadavky.

Po třech letech dá Hank kvůli buzeraci výpověď a živí se sázením na dostizích. To se s ním Betsy rozejde, protože sama začala (konečně) pracovat, kdežto Hank se jen fláká na dostizích a přitom vyhrává víc než ona vydělá. Rozchod ho nijak netrápí a hned si najde novou holku, Joyce. Ta pochází z bohaté rodiny ale i to je mu úplně jedno. Brzo následuje svatba a její rodina si samozřejmě myslí, že si ji vzal kvůli penězům, přitom i Joyce chce dokázat, že to zvládnou sami, jak neustále opakuje. Ale jinak je to blbá nymfomanka, což Hank zvládá jen těžko, vrací se totiž zpátky na poštu - tentokrát třídí poštu. Opět je to strašná práce, deset i více hodin denně - ale nakonec tam vydrží dlouhých dvanáct let. Joyce pracuje jako policejní úřednice, začne ji oblbovat kolega a jak byla snadná svatba, tak je snadný i rozvod.

Následuje typický život alá Bukowski - práce, chlast, dostihy, občas nějaká ta holka na pár nocí. Znovu potká Betsy, která se brzo upije k smrti - a Hank se zase jako jediný zachová lidsky, když řeší její pohřeb. To už žije ze starší Fay a brzy se jim narodí dcera. Fay je tak trochu idealistka, brojí proti válce a mluví o spasení světa a tak se Hank po pár týdnech odstěhuje, dcerku navštěvuje do doby, než se Fay odstěhuje do hippies komunity v Novém Mexiku.

V práci se opět objevují různé konflikty, často jde jen o provokace, aby se ukázalo, kdo je tu šéfem. To jim Hank moc nežere, je mu to prostě jedno, ale jednoho dne si uvědomí, že už je na poště dvanáct let bez centu navíc za celou tu dobu. A taky vidí, jak kolegy jejich práce odrovnává a tak dá výpověď, následuje pár dní nebo týdnů šílených mejdanů, ze kterých si pamatuje jen pár záblesků...

***

V knize se objevuje několik (bizarních) příhod spojených se sexem a chlastem, což je asi to, co čtenáře na Bukowském přitahuje nejvíce. Ale tady je to zmíněno jen okrajově, primárně je to o podmínkách na poště. Pracovní podmínky defakto nekvalifikovaného personálu jsou strašné, objevuje se šikana a buzerace vedoucích. Ale neřekl bych, že je to nějaká "obžaloba" kapitalismu nebo společnosti, myslím, že o to Bukowskému nejde, prostě si žije život jaký chce, nezávisle na společnosti.

A k životu mu stačí málo - trochu chlastu a sexu, nehledá nic moc víc. Díky tomu má svobodu nepřijít do práce, takové věci vůbec neřeší a šéfové mu můžou být ukradení - a nepotřebuje k tomu žádné morální zdůvodnění ani ideologii. Odvrácenou stranou této svobody je to, že vztahy moc neřeší, svatba, rozvod, dcera, to je tam jen tak okrajově zmíněno a jestli se večer ožere nebo ožení, to je mu skoro jedno.

Kniha obsahuje pár stránek výstrah a důtek, které Hank pravidelně dostával kvůli svému přístupu, jde o neomluvené absence, předvedení na policii pro opilost atd. Všechny důtky pochází z roku 1969, což je jediný konkrétní časový údaj, celý děj lze rámcově zařadit i díky válce ve Vietnamu a hippies.

"Poštovní úřad" obsahuje syrový popis obyčejného života, někdo by řekl až zbytečného a bez perspektivy. Na druhou stranu má takový životní styl osvobozující kouzlo jednoduchosti, přímosti a svobody, resp. nezávislosti na systému. Což je přístup, který člověka v pubertě dost přitahuje. Někdo takhle žije dál, jiného zase systém semele, dobrovolně nebo nedobrovolně - o tom ale nemá cenu moralizovat. Každopádně je z knihy cítit bída lidí v podřadných zaměstnáních, po kterých se sice vozí frustrovaní šéfové, ale oni si přesto zachovají svoji svobodu. A Bukowski vše "jen" líčí, nijak nemoralizuje, takže nejde o žádný "sociální" román.

21.07.2013
usa_udg bukowski
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.