images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

The Plastic People Of The Universe - 1997

mejla janicek kabes ppu bondy brabenec karafiatjoe
Už dlouho koketuji s myšlenkou zrecenzovat všechna svoje originální česká a slovenská CD. Ta nová už recenzuji "automaticky", ale i ta starší by si to zasloužila, protože jsem vždy měl nějaký důvod ke koupi. A to jsem si ještě "masochisticky" přidal kazety a vinylové desky... Bohužel nosičů je cca 300 a v tuto chvíli je to tak do roku 2021 - a to jsem začal v roce 2007... Každopádně tato recenze je z tohoto zamýšleného cyklu recenzí.

Zhruba deset let po rozpadu a pět po jednorázovém revivalu pro zvané se dali legendární PPU znovu dohromady a vyrazili na turné, na němž zazněly ty největší hity z první poloviny 70. let a pár o dekádu mladších skladeb. Zachycené skladby představují to nejlepší z tvorby kapely, někteří posluchači budou možná upřednostňovat Pašije, mě však více sedí tato tvorba a její živé provedení zachycuje kapelu v životní formě.

Záznam pochází se dvou koncertů v paláci Akropolis z listopadu 1997. Klasickou sestavu (J.Brabec - bicí, Vr.Brabenec - saxofon, M.Hlavsa - basa, J.Janíček - klávesy, J.Kabeš - viola) doplňuje kytarista J.Karafiát, který má asi hlavní podíl na přímočaře rockovém vyznění. Většina skladeb pochází z první poloviny 70. let a texty jsou z pera E.Bondyho, booklet obsahuje pár stylizovaných fotek, průvodní slovo J.Riedela a krátký pozdrav V.Havla. Průvodní slovo nastiňuje pozadí jak turné tak veřejného vystoupení po mnoha letech a zmiňuje i mladickou razanci a energii nedávající prostor zbytečné pietě - s čímž lze jen souhlasit.

Záznam zahajuje skladba "Podivuhodný mandarin", o níž jsem v hodnocení předchozího živáku Bez ohňů je underground napsal, že nepatří mezi nejhranější a nejznámější. Přesto je to klasická skladba PPU a stejně jako následující (např. Dvacet, Zácpa, Toxika, Spofa blues, Prší, prší, Nikdo, Elegie) stojí na solidní rytmice a nenápadné melodice, samozřejmostí jsou vyhrávky a sóla (nerockových) nástrojů. V některých skladbách zazní motivy více alternativní, jinde se objeví zajímavé basové figury a frázování (Toxika) nebo nervní "preludování" (Okolo okna). Kromě zpěvu dostane prostor i sborová deklamace (Spofa blues) nebo expresivní vokál (Vrátí se).

Proti originálům ze 70. let jsou skladby mírně zjednodušené, což se týká i nástrojového obsazení, mají však výrazně rockový feeling a živý drive, od plastiků skoro nečekaný. Dvě skladby (Kanárek, Špatná věc) zpopularizovaly kapely ex-plastiků, tedy Garáž a Půlnoc, a zachycené provedení má blíž k nim, ať už rockovějším přístupem a gradováním ve Špatné věci nebo chytlavou melodikou na pozadí.

Na celkovém vyznění má velký podíl také hypnotická repetativní basa, ta dostává prostor třeba v Elegii a hlavně v závěrečné Magické noci, jejíž atmosféru připraví theremin a pak se rozjede známý rif opakující se skoro osm minut. Závěr tvoří přídavek Jó jó, to se ti to spí v defacto akustickém provedení sborového zpěvu jen nad klávesami. Jde o ideální uklidnění, k němuž přispěla i předchozí Magická noc svou hypnotičností.

Tahle podoba PPU se mi hodně líbí, CD si rád poslechnu a zachycuje podle mě kapelu v životní formě. Možná je to i tím, že v té době šlo už o "standardní" rockovou kapelu, tedy že nehráli jen pro pár lidí z okruhu undergroundu, jímž ke spokojenosti stačí, že jsou na pódiu plastici. Karafiátova kytara odvádí od přílišných artistních podob a myslím, že tím došlo k ideálnímu kompromisu hypnotické rytmiky, temné, nenápadné melodiky, vyhrávek různých netradičních nástrojů a dravé kytary. Ale pořád jsou to plastici a je tam slyšet takové to "neuspořádané" hraní, které rytmika drží pěkně pohromadě. A také je tam hodně cítit chytlavost a hitovost, byť ne na první poslech a prvoplánová.

Prostě pokud se někdo chce seznámit s tvorbou PPU, tak tohle je ideální nahrávka.

24.07.2015
mejla janicek kabes ppu bondy brabenec karafiatjoe
Související články:
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.