Reedice Master aneb "velká čtyřka" amerického deathmetalu - [1 fotek]
Na brněnském koncertu Master jsem si koupil dvě dvoj CD s reedicemi prvních dvou alb Master a to přímo od Paula. V tomto případě se nesnažím o jejich recenzi, spíše jen o krátké přiblížení a drobné zamyšlení nad jedním z pilířů amerického death metalu.
Dá se říci, že prakticky všechny čtyři nosiče zachycují různé variace debutového alba, některé (většina) skladeb z něj zazní 5 krát. První dvoj CD obsahuje dvě varianty debutového alba, jednou jako un-triggered mix a podruhé jako triggered mix, k tomu jako bonus demo verzi debutu a stejné skladby ještě jednou jako unreleased album. Druhé dvoj CD obsahuje druhou desku, pár bonusových skladeb a znovu debutové album, tentokrát pod názvem Speckmann project - takto ho měl vydat Nuclear Blast.
Nemá cenu se zabývat nuancemi jednotlivých verzí skladeb ani tím, že tohle je prostě (zbytečně) velká porce. Obě CD jsem si koupil, protože Master jsou pro mě pilířem (amerického) deathmetalu, společně s Cannibal Corpse, Death a Deicide. Ovšem až na brněnském koncertě jsem pochopil, že takhle to ostatní posluchači neberou. Zmíněná trojice kapel je sice dnes již také vyčpělá ale i tak dokáží zaplnit/vyprodat Flédu a/nebo headlinovat festival typu Brutal Assault, byť v případě Death je to samozřejmě dáno tím, že šlo o "jednorázový" hold Chuckovi. Ale i když nejsou Cannibal Corpse ani Deicide dávno tím, čím byli, tak na ně pořád přijde tak stokrát více lidí než na Master, což mě přijde strašně smutné...
Master
Debut je přímočarý a jednoduchý, jedná se spíše o mix thrash a death metalu. Nejde o žádnou dechberoucí techniku ale ani o úplnou řezničinu, přístup je místy až punkový. Prostor dostanou i sóla a vyhrávky, ale po pravdě řečeno, zrovna bass solo mě nikdy nebavilo.
On The Seventh Day God Created ... Master
Dvojka je mnohem chytlavější a hodně mě na ní baví naléhavost vokálu a frázování, sóla a vyhrávky. Proti debutu se přidalo na svěžesti a chytlavosti, pro mě je to jedna hitovka za druhou - od úvodní "What Kind Of God", přes sborové refrény v "Latitudinarian", šlapavou "Heathen", taneční a skočnou "America The Pitful", masivně valivou "Whose Left To Decide" nebo závěrečnou "Submerged In Sin" s opět sborovými vokály.
***
Na prvních dvou CD Master mě baví živočišná síla a chytlavost, pozdější tvorbu jsem již moc nesledoval....