Filip Topol – Střepy - [1 fotek]
Přiznám se, že po albu "Sestra" jsem Psí Vojáky přestal sledovat, i když výběrovku "Národ Psích Vojáku" i následnou "Brutální lyriku" jsem zaznamenal a poslouchal, ale pomalu to už začínalo jít mimo mě. Totéž platí i pro druhou Filipovu sólovku "Střepy" líčící formou melodramatu jeden rok jeho těžké nemoci.
Deska je intimní zpovědí líčící zklidnění po divokém životě, kdy si (prý) začal vážit života a přestal pít, i když, kdo ví... Na rozdíl od první sólovky "Sakramiláčku" jde opravdu o sólovku, protože ji nahrál pouze Filip (piano, zpěv). Booklet, který se mi moc nelíbí, obsahuje fotky balkónů, protože nejdůležitějším motivem je dvůr v bloku domu; texty a nějaké to průvodní a vysvětlující slovo.
Je to melodram a už od úvodní skladby "Střepy" je nutno pozorně poslouchat každé slovo a každý tón. Skladba začne postupně vážnět, zvlášť když se věnuje operaci, ty tam jsou texty o divokých večírcích a vztazích. "Viděl jsem rok" líčí čtyři roční období, každé z nich má jinou atmosféru, skladba je trochu svižnější a melodičtější, zajímavý je přechod hravého léta v deštivý podzim. Dosud ale nebyl čas na lidi, k těm se dostává expresivní krátká šleha "Co lidi" líčící kontrast toho, když se znou dostal mezi lidi a nechápal, ale i zde následuje po krátké ukřičené pasáži návrat k jemnému klavíru a melodramatu.
Druhou polovinu desky rozdělují a doplňují čtyři písně, ve kterých Filip zpívá v poloze, kde mu to jde. Mezi stěžejní věci z pohledu textu patří "Dvůr a já", k vyprávění o dvoru se postupně přidává hudební podkres, tvořený ze začátku jen osamělými, dlouze znějícími tóny. Vyprávění přejde do krátkého tance dvora a smutné písně, ve které je smutný zpěv podbarvený klavírem. Píseň přechází vyprávěním do další části, což je kontrastní "Sprostý pití", expresivní věc podobná starším věcem od Psích Vojáků, ve které je nervní klavír, melodie i hra. Ani následné vyprávění není poklidné, je vzrušené a exatické, uklidnění přináší "Choulení", tvořené (opět) vyprávěním bez hudby a krátkými motivky. Navazující píseň je křehká a melodická, ozývá se vícehlasý šepot o tom, jak mu bude a v úplném závěru alba zní už jen šumy a ruchy
***
"Střepy" jsou intimní deska přinášející různé formy melodramatu, křehké melodie, vyprávění podbarvené občasnými tóny i expresivní části; převažují však klidné, smutné a jemné melodie. Album je koncepční a rozdělení na skladby je spíše formální, protože i v rámci jedné skladby se nálada různě mění, rozdělení je tedy spíše podle textů. Písně ve druhé části alba navazují na jim předcházející skladbu a tvoří její druhou půlku a doplnění. Celá nahrávka má svůj vývoj a logiku, ale že bych si její poslech nějak užíval, to tedy ne a je celkem obtížné zvládnout celé album na jeden poslech.